Román Vzala jsem si komunistu lze považovat za mladšího sourozence Rothova slavného díla Americká idyla. Nejen proto, že obě knihy spadají do autorova vrcholného "pozdního období". Nejen proto, že je spojuje osoba vypravěče, Rothova alter ega Nathana Zuckermana. Oba texty především pojí rámcové téma - "dějinná" deziluze demonstrovaná na osudu silného, mužného jednotlivce, zdánlivě předurčeného k úspěchu a vítězství. (...) Roth se s objemným a komplexním materiálem vypořádává po "zuckermanovsku". Znovu tu nalezneme rámec naslouchajícího vypravěče. Celý román je řadou zprostředkovaných příběhů, které Nathan prolíná svými vlastními vzpomínkami na Iru, jenž byl jeho mentorem i vzorem v mladickém tápání. Autor odolává vábení epického románu o krutosti, zradě a pomstě (jak jej inzeruje přebal českého vydání) a namísto toho rozehrává akademický a prokomponovaný exkurz, jenž svojí hloubkou mnohdy koketuje s esejistikou.

(...) Je to další z románů, v nichž americký prozaik propůjčuje hlas svému alter egu, slavnému Nathanu Zuckermanovi. A z jeho perspektivy nám po válce ve Vietnamu a clintonovské éře nabízí pohled na další významnou epochu amerických dějin, totiž na padesátá léta. Spojené státy právě vyšly vítězně z války, stávaly se světovým hegemonem, avšak na druhé straně vstoupily do války nové, totiž do zápolení s někdejším spojencem z nutnosti. (...) Samozřejmě, Philip Roth není velkým spisovatelem proto, že dokáže zachytit určitou dějinnou epochu, případně využít zkušeností z vlastního života. Je jím proto, že umí z těchto ingrediencí vytvořit dílo, které dokáže oslovit univerzálně. To se týká i románu Vzala jsem si komunistu - ačkoli se na první pohled může zdát, že je úvod rozvláčný, zachycená doba z dnešního pohledu nezajímavá, názory protagonistů pomýlené, autor dokáže své vyprávění dovést do působivého finále, jež mu dělá čest a řadí ho k největším spisovatelům naší doby. I když píše o komunistech.

(...) Vypravěčem je opět Rothův patrně nejslavnější hrdina Nathan Zuckerman, který se v pokročilém věku s někdejším obdivovaným učitelem pokouší zrekonstruovat příběh vzestupu a pádu bouřlivého levičáka Iry Ringolda, chudého židovského chlapce nakrátko se vyšvihnuvšího do role rozhlasové hvězdy. Oba promlouvající jsou přitom citově angažováni: Ira byl Nathanovým hrdinou mládí a až jakousi otcovskou postavou, která mu oproti konvenčnímu biologickému rodiči připadala vážnější a nekompromisnější, plná revolučních ideálů, a angličtinář Murray zase přijde kvůli svým postojům i díky veřejnému očernění svého bratra o místo. Ale na rozdíl od rozporuplného a impulzivního Iry dokáže demaskovat rádoby vědecký slovník plný utopistických frází, a byť by se nikdy nevyšvihnul na vrchol, zůstane věrný svému povolání i v zuboženém černošském Newarku.