Zaujalo mě auto a odvážná trasa, ale v dnešní době jsem nečekal mnoho… byl jsem překvapen. Nemile.
Hloupost, arogance a takové to české buranství když na nás není vidět a zároveň přesvědčení o pozici ČR (EU) jako vrcholu civilizace, to je to hlavní čím autoři prezentovali ČR v zemích bývalého SSSR. A ještě to zvěčnili na papír.
Pár ukázek z textu:
Pramen je posvátný a prý prodlouží život, když se z něj napiješ…Když jsem si začal v pramenu mýt a chladit svoje bolavé nohy, koukali místní trochu zaraženě, ale nikdo mi nic neřekl.
Vystupuju a křičím hned z fleku na policajta, že jsem nic neudělal. Odvádí nás do budky, kde mají počítač, a to se podržte a na něm záznam našeho průjezdu přes stopku. Che po nás pokutu tisíc somů. To je asi tři sta třicet korun.
Když jsme se vraceli nazpět na hlavní, byl tam remont ohraničený silničními kužely. Do jednoho z nich jsem, jako neohrožený pirát silnic, v plné rychlosti napálil a vyplnil si tak dětský sen….Místní silničáři nechápali…
Takových „epizod“ je cestopis plný. Takhle my se prosím chováme venku.
Říkám si, co by na to řekli pánové Elstner a Pařízek nebo Zikmund a Hanzelka. Co by na takové chování řekli lidé u nás, kdyby se tak choval někdo z bývalého SSSR a co by na to řekl někdo v Německu, kdyby se tam takhle choval Čech.
Styděl jsem se skoro celou knížku, že tihle lidé mají taky český pas a na autě českou SPZ.
A chování k vozidlu Škoda 100 považuji za otřesné, ani ne ta kvůli jízdě cestami-necestami, ty si člověk v cizí zemi nevybírá, ale krutému diletantismu provozovatele. Je zázrak, že to auto nespáchalo už někde v Kazachstánu sebevraždu.