Podobné tituly

Myslím,že knihu Jiřího Fuchse není vhodné číst primárně jako kritiku p.Halíka,ale jako kritiku celé masy moderních (pseudo)filosofů,pohybujících se ve veřejném prostoru v posledních letech.Moderní filosofie (resp.filosofie věku modernity) postrádá hloubku myšlení,neb se jí bojí.Skutečné myšlení a promýšlení nahrazuje módními floskulemi vhodnými tak maximálně na sociální síť,na jejíž uživatele prvotně cílí.
Musím konstatovat,že jsem několik knih p.Halíka před lety zakoupil a i přečetl.Již tehdy mne zarazila jistá myšlenková plytkost,kterou jsem z nich cítil a která neodpovídala popularitě a pověsti jejich autora.Prostě čekal jsem víc,než filosofování k táboráku.
Podle mne řešit p.Halíka jako filosofa je zbytečné,neb není filosofem.Přenechme Halíka politickým komentátorům.

Vydat kritiku T.Halíka knižně, to je jako píchnout do vosího hnízda. Námitky, které se proti takovému počinu ozývají, však bývají obvykle jen psychologické, tzn. kritizující nikoli věcný obsah, a dokonce ani ne formu, ale spíše útočící na samotného autora, kterého se snaží všemožně zdiskreditovat.

Tomáš Halík je však v této knize použit jen jako příklad mnohem hlubšího problému. V dnešních intelektuálních kruzích převládá názor, že moderní (novověká) filosofie je ve všech ohledech lepší než klasická či scholastická filosofie. Nikdo z těchto moderních filosofů se však neobtěžuje to dokázat. A Jiří Fuchs se domnívá, že by toho dnešní filosofové ani nebyli schopni. Moderní filosofie totiž zcela nekriticky zavrhla veškerou klasickou metafyziku, aniž by se kdo zamýšlel nad důsledky. Popřením neměnné pravdy zaútočila na lidské myšlení, popřením neměnné lidské přirozenosti zaútočila na lidské bytí, a popřením neměnného mravního zákona zaútočila na lidské jednání. Po zboření těchto pevných základů nastolila vachrlaté subjektivní poznání, dynamický historismus a kulturně-podmíněnou, relativní morálku.

Není účelem této knihy zkoumat pravdivost jednotlivých pozic (to nechť si čtenář nastuduje v jiných Fuchsových knihách, kde se tomu věnuje do nejmenších podrobností). Důležité je zde pochopit, jak lacino dnešní modernisté (vč. Halíka) přebírají moderní názory, aniž by je kriticky prověřovali. Halík dogmaticky předpokládá, že pravda, přirozenost i mravní zákon jsou už dnes "mimo hru". Stačilo by však, kdyby namísto toho zkusil tyto (ne)samozřejmé předpoklady skutečně kriticky a poctivě prověřit. Možná by byl překvapen, na jak vachrlatých základech vlastně stojí. Největším problémem modernistů (vč. Halíka) však je, že takovéhoto poctivého, samostatného, kritického přístupu k problému nejsou schopni. Pokud by se Halík odhodlal utkat se v otázce pravdy (či podstaty člověka) třeba s takovým "zastaralým" Aristotelem, dostal by od něj šach mat v několika málo tazích. Novější (alespoň ve filosofii) totiž neznamená automaticky lepší. Dějiny filosofie jsou plné (neustále se opakujících a obměňujících) omylů. A moderní filosofie je jimi doslova prosycená. Proto je tak důležité, aby si každý filosof kladl otázku "co když můj názor není pravdivý?" - aby každou svou zamilovanou myšlenku podrobil nesmlouvavé kritice, zpochybnění. Jen takové filosofické řemeslo se dá označit za poctivé. "Vlísávat se do přízně moderních intelektuálů, to Halík umí; ale poctivě a samostatně zapracovat na řešení takových otázek jako je Boží existence, lidská duše, život po smrti, smysl života, lidská přirozenost či mravní zákon, to Halík bohužel neumí", říká J.Fuchs. A protože křesťanství je s modernismem neslučitelné (právě pro jeho relativizování objektivních křesťanských norem), dostává se nutně do rozporných pozic i Halík. Kéž by našel odvahu k poctivému filosofování! Možná by přišel o svůj věhlas, ale odměnou by získal pravdu.

Kniha tedy velmi trefně pojednává o problému moderní filosofie. Pokud jste ale zvyklí přistupovat k problémům dogmaticky (tj. skrze brýle svých učitelů), budete to pravděpodobně považovat jen za naprostou blamáž a škvár.

Ta kniha je naprostá blamáž.

Složitým jazykem napsané hejty na Halíka, jehož myšlenky nejsou nikterak analyzovány, dokonce je na mnoha místech Halík zaměňován obecně za multikulturalisty, pravděpodobně proto, že autor nenašel dostatek citátů, za což může zjevně špatná rešeršní práce ohledně tématu.

Jde o diletantismus autora, který knihu pravděpodobně psal na jeden zátah a bez zdrojů. Kniha obsahuje hlavně světonázor autora a jméno Halík použil nejspíš proto, aby se o něm mluvilo.

Autorovo stěžejní sdělení spočívá v tom, že existuje neměnná lidská přirozenost založená na přirozeném mravním řádu, což ale mimochodem nikterak nedokládá. Kdyby napsal takovou svou pravdu bez "vějičky" Halík, nikdo by si toho nevšímal.

Vesměs autor neřeší Halíkovo myšlení, když primárně pouze vrší přívlastky a přídavná jména namísto důsledné analýzy založené na skutečným materiálech a knihách týkajících se Halíka.

Škvár.