Sonda do pokroucených a zvrácených myslí bytostí, co pachájí nechutné činy a zkoumání jejich lidskosti (jestli ještě nějaká zbyla) a proč se vytratila. S tím souvisí vršení různých hrůz a jejich podrobný popis, což mi nevadilo (na rozdíl od Nabarveného ptáčete, kde jsem zlo prostoupené knihou vnímala jako prvoplánovou snahu šokovat), protože jejich účel mi přišel jasný- Snaha najít podstatu a kořeny zvráceného jednání. Ne jako pokus je opodstatnit či omluvit, ale jen co nejvěrneji zobrazit. A tím dát možnost trošku pochopit, proč zrůdy svým jednáním tvoří další. Je-li možné v souvislosti s takovým zlem ještě mluvit o člověku nebo už jen chodiící krutosti bez svědomí a soudnosti? Sedl mi formát krátkých kapitol na max tři stránky a střídání pohledu vyšetřovatelů/pachatelů/obětí. Konec byl parádní, pro mě nečekaný a svou pointou jen podtrhuje mé předchozí řádky. Knihu doporučuji pro silnější povahy (žaludky).

Neuvěřitelný kus. Je to hnusné, oči mi vylézaly z důlků, ale nebyla jsem s to knihu odložit. A ihned jsem se vrhla na další díl. Strašný příběh o světě, kde je možné vše.

Vraní dívku jsem vlastně skoro ani nečetla. Tedy abych to řekla správně, ta mediální masírka mě začínala opravdu štvát – a to jsem se na knihu tak těšila! Ale právě proto, že jsem se na knížku těšila, rozhodla jsem se, že překousnu tu nálepku strhujícího a šokujícího bestselleru a přidám se ke stádu.

Inu, ono k tomu taky hodně přispěla ta hezoučká obálka. Onen schizoidní a psychopatický ráz celé kompozice obrázku mi prostě učaroval. Zkrátka šílenosti mě přitahují. A tak se stalo, že už druhý den po vyjití Vraní dívky jsem si ji odnášela domů.

S očekáváním a napětím jsem se posadila do křesla a pomalu se začetla. Po prvním úleku – neboť děj je už od začátku opravdu dost naturalistický – jsem se do Vraní dívky prostě zamilovala. Počáteční dezorientace, na kterou si plno lidí stěžuje, u mě naopak vyvolala ještě větší zvědavost a napětí. Četla jsem, četla jsem a zase četla. Nedokázala jsem knihu odložit, dokud jsem ji nepřečetla celou. A kdybych měla její dvě pokračování, nejspíš bych četla dál.

No páni, co na tohle říct? Šílený a zvrácený sériový vrah, který má tak poetické jméno – Vraní dívka? Zmatek, hnus, zvrácenost, úchylnost, násilí – to nejhorší z lidství? Rychlé, svižné kapitoly, vyprávění bez zbytečných zádrhelů a odvádění od toho podstatného? Brilantní, strhující, napínavý styl a jazyk? Když dáte tohle všechno dohromady, vyjde vám z toho jeden z nejlepších a zároveň nejděsnějších thrillerů současnosti – a možná nejen současnosti.

Byla jsem jako u vytržení, nemohla jsem přestat číst, i když můj žaludek si to přál skoro po celou dobu knihy. Je to fakt, nejspíš se vám bude chtít zvracet, ale Vraní dívka je tak úžasná kniha, že to s velkou radostí předržíte – tedy pokud jste odolní psychicky. Protože to, co je ve Vraní dívce tou nejsilnější zbraní je její psychologická rovina – ta vás prostě rozemele na prach a nic z vás nenechá. Vyrve vám jednotlivé nervy, obnaží je, zešílí vás – a vy i přesto tu knihu budete milovat.

Jsem z té knihy tak trochu mimo, moje pocity jsou rozporuplné. Já tu knihu miluju, oceňuju její originalitu i styl, uchvátila mě, a přesto ji tak nějak nenávidím – děsí mě její opravdovost.

Jen málo knih ve mně vyvolalo tolik pocitů. Brilantní dílo.