Ani v podobě audioknihy mne příliš nezaujalo, přišlo mi dost zmatené a nelogické a nezanechalo ve mně žádný zvláštní dojem. Myslím, že autor se mým favoritem v oblasti detektivky nestane, ani po dvou dílech mne to nepřesvědčilo k zájmu o další díla. Do mého očekávání se zkrátka nestrefil.

Napínavý thriller o pátrání po masovém vrahovi malých chlapců. Kromě oficiálního, ne moc úspěšného pátrání po vrahovi, přezdívaném Hračkář, sledujeme i pátrání profesora Theo Graye, který používá nejen svůj nadprůměrně inteligentní mozek, ale také netradiční forenzní vyšetřovací metody. Závěr knihy přináší překvapivé rozuzlení a zjištění, že jako už po několikáté, některé stopy vedou až do nejvyšších policejních sfér.

Hráčkář jede po stejných kolejích jako Šelma. Knihu bych bral asi jako romantický film, všichni víme o čem to bude a všichni víme jak tohle skončí. Ale stejně to čteme :-)
Kniha se velmi dobře čte, o tom nemůže být řeč, přečetl jsem ji za jeden den. Ovšem co mi vadilo na Šelmě mi na Hračkáři vadí ještě o něco víc. Theo je neomylný, nejlepší, jako jediný se umí ptát a dívat na věci jinak, atd.. Na jednu stranu mu vadí jak vláda a její agentury jednají na základě předpokladu nebo přesvědčení bez usvědčujících důkazů, ale on dělá úplně to stejné. Policie stejne jako v Šelmě mu neveří a snaží se ho odstrkovat stranou a on se zase snaží jim dokázat jak jsou neschopní. A to ani nemusí, policie je tady vykreslená jako banda neschopných a arogantních blbců, kteří i když jim lidé dokola volají a upozorňují na problém tak ho ignorují. Na Šelmě mi nejvíc vadil konec, který byl tak přitažený za vlasy, že jich Andrew Mayne musel mít plnou hrst.
Konec Hračkáře je.... naprosto nevěrohodný. Odporuje tomu co Theo na začátku říká a čemu údajně věří. Navíc tady úplně chybí jakékoliv vysvětlení toho proč a proč takto Hračkář "provozuje svůj koníček".
Jako nenáročná oddychovka je Hračkář určitě dobrá kniha. Ale jako u romantických příběhů je potřeba o ni moc nepřemýšlet.

Profesor Theo Cray se kvůli podezřením, která ho obklopila po smrti jeho někdejší studentky,
a skandálním spekulacím poté, co byl zabit její vrah, nemůže vrátit ke svému univerzitnímu výzkumu. Pokouší se tedy začít nový život v jiné oblasti, ale téměř proti své vůli je vtažen do dalšího nevyřešeného případu. Zoufalý otec pohřešovaného dítěte, jehož úřady odmítají vyslechnout a odnikud se mu nedostává podpory, se obrátí o pomoc na Thea.
Přesto, že nejsem čtenářka detektivek, ale kniha Šelma od Mayneho mi byla doporučena a já jsem ji přečetla a líbila se mi, zvolila jsem i knihu Hračkář. Na rozdíl od Šelmy byl začátek trochu utahaný a já to chtěla vzdát, ale naštěstí se to pak rozjelo takovým způsobem, že jsem nebyla schopna knihu odložit. Theovy vědecké pokusy mne opravdu bavily, strašně se mi líbily zajímavé myšlenky o legendárních masových vrazích, taky pohledy do minulosti ohledně vývoje forenzní techniky nebo struktury DNA. Skryté pozadí celého případu je však skutečně šokující, díky tomu pak považuji Theovo jednání ve finále jako naprosto pochopitelné. Díky krátkým kapitolám se to opět skvěle četlo a tentokrát to bylo uvěřitelnější než Šelma. Asi si u Mayneho cením nepředvídatelnosti a přesto logiky děje.

Přečetla si knihkupkyně z Prostějova

Opět skvělé! Profesor Theo pátrá po vrahovi malých chlapců. Opět je dva kroky před policií, která mu hází klacky pod nohy. Strhující děj, rychlý spád, vědecké detaily (občas trochu matoucí) ženou čtenáře k nečekanému rozuzlení. Doporučuji!