Popis: 1× kniha, brožovaná, 424 stran, 12,5 × 19,5 cm, anglicky
For readers of The Tattooist of Auschwitz and The Choice: this is the story of the smallest library in the world – and the most dangerous.
'It wasn’t an extensive library. In fact, it consisted of eight books and some of them were in poor...
Sám autor téhle knihy o síle čtení a ducha vůbec říká, že nápad napsat knihu o existenci ilegální knihovny v koncentračním táboře dostal při četbě jiné knihy – v češtině vyšla pod názvem Knihovna v noci, a napsal ji Alberto Manguel. Ten v ní, mimo jiné, vypráví příběhy lidí, kteří bojovali proti tyranii, aby zachovali svobodu myšlení. Jako třeba polský knihovník, který tajně zachránil knihy, když nacisté začali ničit židovské knihovny, nebo afghánský knihkupec, který měl obchod otevřený i v době nepokojů. Iturbemu se ale zasekl...
(...) Osvětimská knihovnice není napsána poetickým ani příliš naturalistickým jazykem. Věrně odráží myšlenkový svět čtrnáctileté dívky a střídá jej s prostřihy osudů jiných odvážných – kromě Hirsche třena dvou vězňů, kterým se podařilo z Osvětimi uprchnout, Rudiho Rosenberga alias Rudolfa Vrbu a Fredyho Wetzlera, nebo desátníka SS Viktora Pesteka, jenž dezertoval a stálo ho to život. Pokud je Iturbeho kniha v kontextu šoa literatury něčím výjimečná, pak především díky popisům zázraku obyčejného života v rodinném táboře. Ten je nepopiratelně tragický, nicméně není líčen velkými slovy a hutnými estetizujícími obrazy, jak je tomu u některých jiných autorů, třeba Arnošta Lustiga v případě jeho pozdějších knih. Antonio G. Iturbe je mimo jiné významný kulturní novinář, a tak je jeho styl publicisticky věcný, přímočarý a příjemně doslovný. Možná čtenáři, stejně jako autor románu, dosud na hrdiny nevěřili, ale po přečtení Osvětimské knihovnice tomu bude jinak. A možná v sobě alespoň na chvíli znovuobjeví jakýsi druh tajného spojenectví s knihami, "jež některým lidem umožňuje, aby si vytvořili z několika svázaných listů celý jeden velký svět pro sebe".
