Skleněný pokoj mě bavil více, ale i tato kniha rozhodně stojí za přečtení, neboť je to Pražské jaro zachyceno z poněkud neobvyklého úhlu.

Na knihu jsem se těšila. Po Skleněném pokoji jsem k ní přistupovala s očekáváním něčeho... Čtivost, spád, napětí. Život studentů cestujících Evropou a jejich dobrodružství v Praze. Ale já mám poněkud jiné vzpomínky. Román na konci je jakoby popis, co je známo z novin, fotografií či jiných dokumentů.

Poslechla si knihkupkyně z Nového Boru

Jakpak se asi anglický spisovatel vypořádal s událostmi, které nemohl zažít, byť už byl na světě? Asi tak stejně jako každý jiný dobrý spisovatel v jeho situaci: nastudoval si dobové zdroje a pozdější vzpomínky pamětníků, vzpomněl si na mládí, přidal špetku detektivní, špetku zamilovanou a něco politiky a konspirace, zamíchal a upekl vcelku solidní román o tom, jak se mohly věci dít roku 1968 v Československu v předvečer srpnové okupace spřátelenými vojsky. Ze stejného těsta pak upekla zkušená režisérka Jitka Škápíková velmi poslouchatelnou audioknihu. Vcítění do tehdejší atmosféry napomáhá dobová instrumentální hudba a hlas Jana Teplého dobře dokáže vystihnout postavu anglického diplomata, který je jedním z hlavních aktérů. Obsazení Roberta Hájka do role anglického studenta, který se náhodou ocitne v srpnové Praze považuji za méně šťastné – ačkoliv je zdatným dabérem, je z přednesu poznat, že se čteným textem moc zkušeností nemá a zadrhává i tam, kde by měl mluvit plynule. Nicméně celkově je audiokniha dobře připravená a dokáže přesvědčivě navodit pocit, že je posluchač účastníkem děje.

Čtivý příběh, vzhledem k historickému pozadí s předvídatelným koncem. Knížka mě nezklamala, ale ani nenadchla.

Nevím, jak to ten chlap (Mawer) dělá, že dokáže tak skvěle popsat české prostředí. Že by to bylo jeho odstupem coby cizincem? Každopádně Pražské jaro se mi opět líbilo, i když díky názvu jsem se knihy trochu bála - nemám ráda politikaření, ačkoliv ona ta politika v té knížce je, ale tak nějak jinak...