Hodně postav, více míst, na mě trochu zamotaná zápletka. Ale opět čtivé.
Kutscher je můj oblíbenec, zatím nikdy nezklamal.

V pořadí asi 4. kniha Volkera Kutschera, kterou jsem četla.
Kniha se mi četla dobře, líbila se mi.
Na rozdíl od některých předchozích jsem nezaregistrovala žádné pasáže (třeba popisnější nebo jiné), které by mě příliš nudily a přiměly přeskakovat.
Tentokrát se velká část děje odehrává i v současném Polsku, v jeho nejseverovýchodnější části, v okolí Mazurských jezer. Protože to tam trochu znám, byl pro mne děj tím zajímavější, snáze jsem si to tam představila, i když místopisu se kniha téměř vůbec nevěnuje, ale přišlo mi to tím pádem bližší, známější.Pro mne byl třeba velmi zajímavý popis situace, kdy tato část se (referendem většiny obyvatel) hlásila k Prusku (ale pro Prusy jsme příliš Poláci, pro Poláky zas příliš Němci, jak prohlásila některá z postav), sem se jelo přes polský koridor, současný k Rusku patřící Kaliningrad se jmenoval Königsberg... O podrobnější historii těchto končin jsem se dříve nijak cíleně nezajímala, takže to pro mne bylo atraktivní, popis místní, začínající raně nacistické atmosféry byl živý, uvěřitelný, dobře představitelný.
Děj byl svižný, zajímavý, stále se něco dělo. Vyvíjí se i vztah mezi Gereonem a Charly. Politický vývoj v Německu autor tentokrát na pozadí příběhu nepopisuje tolik jako jindy, respektive příběh jím není tolik ovlivňován, spíš jen že postavy o něm mluví a diskutují.
S knihou jsem byla velmi spokojená, za sebe mohu doporučit těm, co už případy Gereona Ratha a Charly Ritterové znají, i novým čtenářům (určitě se dá číst, i když někdo dřívější knihy nezná).