Miluju knížky, které jsou ryzí antiutopie. Které na nás křičí, jaké to může být, a jaký je krůček k takovým scénářům. Z fleku bych za ně do závorky dopsala horor. Až takto mě rozemelou. V roce 1932 tato knížka vyšla. Před Hitlerem a Stalinem, o nichž sám autor prohlásil, že vytáhli jeho vizi hrůz na vyšší level. Nicméně i tak tento text pro mě byl děsivý, odstrašující a tudíž povinný! Vize budoucnosti, kde je s tebou manipulováno od narození, blokuje se svobodné myšlení a demokracie je sprosté slovo. A ano, i tady nakonec někdo prohlédne tu blbost celého konceptu a začne pokládat otázky. A takové režimy nemají otázky rády, pozor! Poslouchala jsem jako audiknihu. Má jen cca 8 hod a hlas Marka Holého je na nějakou cenu. Počkat, však ji v roce 2015 za Tichý dech dostal. Forma a styl odpovídá době vzniku, mně ta krkolomnost místy nevadila, nicméně upozorňuju na pozvolný rozjezd, hodně přeskakující text z osoby na osobu a poslední třetina knihy je hodně filozofující. .Každé doplnění sci-fi klasiky byl pro mě zatím neuvěřitelný zážitek. Teď je čas na Bradburyho a Asimova.

Možná se někomu může zdát, že Orwellův román 1984 je ten, který výstižně popisuje praktiky totalitních režimů a jistě může mít pravdu. Ale Huxley je podle mého názoru blíž současné pravdě o našem způsobu života a o tom, jak se spousty věcí nevědomky zbavujeme. Aniž třeba chceme.