Podobné tituly

Věděli jste, že na gram radia je potřeba zhruba dvou tun uranové rudy? Nebo že zažité oslovení „mukl“ pro politické vězně znamená Muž Určený K Likvidaci..?

Kniha, jak název prozrazuje, pojednává o de facto zásadní strategické surovině 20. století, najmě pak studené války. V prvních dvou studiích se o ní dozvíme velmi mnoho. Ze všech možných stran. Mimo jiné, jaký byl vývoj těžby uranu v Evropě v první polovině 20. století, kde jsme jako ČSR byli velmi vysoko, jak se uran těží, jak se například vyvíjela jeho cena, k čemu se používal apod. Hlavně se ale dočteme, kterak zasahoval do mezinárodní politické hry po druhé světové válce, kdy se dostal do popředí zájmu. Samozřejmě, autoři nemohli pominout též nechvalně známá 50. léta v Jáchymově.

Poslední třetina publikace je pak věnována těžbě ve východním Německu, de facto hned na druhé straně hranic od Jáchymova. Ložisko tam nalezené bylo větší než u nás, nakonec největší v Evropě a právě to hlavně živilo veškeré ruské operace s uranem. Byla to pro mě místy trochu méně zajímavá část, protože je to přeci jenom již „za horami“, nicméně z textu jasně vyplyne, že Sověti k dobývacímu prostoru v Německu přistupovali odlišně a nedošlo tam k české kopii souostroví Gulag, ba právě naopak. Po počátečních, pravda těžkých, peripetiích se podnik Wismut (uran schovaný za Bismutem) ustálil a dokázal své zaměstnance (nikoliv vězně srov. s ČSR) nakonec i zajímavě zaplatit.
¨
Ani v německých uranových dolech, natož pak u nás, ale ani jinde nebyl život lehký. Neustálý tlak od sovětského dozoru, ignorace většiny bezpečnostních opatření, stejně jako zdravotních rizik dělala z tohoto odvětví velmi nebezpečnou záležitost a zkracovala život o mnoho let. Prach, dřina a smolinec je na mnoha stránkách silně cítit. Trochu se mě při čtení občas zmocňoval pocit naštvání, že celé toto těžce vydobyté bohatství je nenávratně pryč a zmizelo kdesi v dálavách sibiřských. Pokud vás zajímá poválečné uspořádání Evropy a uran, nabízí tyto studie velmi zajímavý úhel pohledu a stojí za to.