(...) Na první pohled se může jevit jako jeden z mnoha krátkodechých bestsellerů, který oblaží především čtenářky, ve skutečnosti ale tato neapolská tetralogie nenápadně podsouvá zásadní otázky, aniž by se ale zvrhla v agitku. (...) Úspěch Geniální přítelkyně spočívá i v tom, že současný svět ukazuje přesně. (...) Když je něco tak úspěšné a oblíbené jako tato neapolská tetralogie, vyvolává to samozřejmě určité podezření, jestli člověk nenaletěl. A tak ve chvíli, kdy jiní mluví o přístupnosti, univerzálnosti, obdivuhodné nekomplikovanosti, ti nejpodezřívavější, nejintelektuálněji zaměření a zároveň někdy i ti nejefektnější přicházejí s pojmem „kýč“... Geniální přítelkyně opravdu není Faulknerovo Když jsem umírala, není to dílo drásající čtenářovo vědomí, ale rozhodně ani nehladí po srsti. Ušpinit tetralogii Eleny Ferrante v rámci intelektuálního fouňovství nálepkou kýč by tedy bylo nespravedlivé.

(...) Ústředním motivem celé tetralogie je ženské přátelství. Způsob, jakým Ferrante vyobrazuje nejintimnější ženské vztahy, překračuje rámec jejich typického uměleckého ztvárnění – tedy jako trvalé a nekomplikované solidarity a sounáležitosti. Přátelské vztahy obecně jsou podle ní nepředvídatelné a absolutní důvěra může jednoduše vyústit v katastrofu, jakmile narazí na zradu nebo manipulaci. (...) Autorce se ale podařilo konvenční literární formu naplnit odkazem italského radikálního myšlení. Její knihy se prodávají po milionech na celém světě. Ne každý čtenář samozřejmě tento širší plán rozpozná, ale nepochybně hraje v románech důležitou roli. Jak píše Dayna Tortorici, Ferrante „dala ženám -intelektuálkám nedocenitelný dar: knihy promlouvající jazykem, kterému rozumějí jejich matky“. Ne nadarmo si Elsa Morante jako motto ke knize Příběh v historii vybrala verš peruánského básníka Césara Valleja: „Všem nevzdělaným, pro něž píši.“ Snaha přesáhnout elitní čtenářstvo a dostat důležité sdělení k běžným lidem je tím, co Ferrante spojuje se spisovatelkou, jejíž jméno si nepřímo vypůjčila.

(...) Geniální přítelkyně je osobní, otevřené a přímé vyprávění o jevu, jemuž se v literatuře příliš prostoru nedostává - o přátelství žen ve všech jeho odstínech a podobách. Pro čtenáře je podobným zjevením jako svého času film Ridleyho Scotta Thelma a Luisa (1991), s tím rozdílem, že obě hrdinky sledujeme z pohledu jedné z nich a souvisle, nejen v jedné, třebaže rozhodující fázi jejich života.

<p>(...) Právě vidění ženského světa v Neapoli poloviny minulého století je asi nejzajímavějším momentem knihy. Je v něm nepohnutelnost předurčeným životem. (...) Kolem linie přátelství skládá útržky staré Itálie, hluku a špíny ulic. V příběhu čtenáři před očima ožívá město. Po celou dobu zůstává vyprávění konzistentní, retrospektivně popisuje historky, z nichž ani v jedné nezavadíte o humor a ani jednou vás nenapadne, že by v nich měl mít své místo.</p> <p>Geniální přítelkyně je přitažlivě autentická a právem si zasloužila pozornost čtenářů po celém světě.</p>

<p>(...) Geniální přítelkyně není strhujícím příběhem, není to emocionální vodopád, který se na čtenáře valí. Elena Ferrante je opravdu velmi sebevědomý typ, nejenže čtenáři do tváře nehází efektní „prasátka“, ale ani nespěchá. Jako by si byla vědoma své síly, toho, že její vyprávění a postavy si čtenáře udrží tím, že jsou tak všední a uvěřitelné. Protože všechno je najednou zajímavé. To, že Elena chodí do měšťanky a pak na gymnázium, zatímco Lila nikoliv. To, že starší bratři jsou vždy až moc patrní – pořád se chtějí prát s tím, kdo se zajímá o jejich sestry –, zatímco mladší sourozenci nejsou naopak zajímaví vůbec, a tak jsou v ději taky podružní. Hlavně je ale najednou zajímavá jedna nezajímavá čtvrť v Neapoli, kde člověk pochopitelně nikdy nebyl. Může si ji najít na internetové mapě, ale daleko lepší je si ji představovat. A román ukazuje taktéž starou pravdu, že něco je živé jen tehdy, když se o tom mluví. Ať už se jedná právě o kamarádku, o pitomou latinu, či třeba řečtinu. Protože jakmile se o latině můžeme bavit s kamarádkou, už není tak nezajímavá jako ve škole. A když nám chybí Lila, začneme o ní prostě vyprávět.</p>