Okouzlující a velmi originální příběh se zajímavými nečernobílými postavami. Ty se seznámí díky první nevšední podobě mořské panny (disneyovskou missku opravdu nečekejte) a posléze jsou jejich charakter, hodnoty a vztahy prověřeny za pomoci druhé zcela odlišné a ještě podivuhodnější verze onoho mýtického stvoření. Po způsobu pohádek dojde k "polepšení" či potrestání těch, kteří si to či ono zaslouží.
Předpokládám, že román bude spíše konvenovat ženám - přeci jen to trochu "sladké" je - ale barvitý a košatý jazyk (v pěkném překladu) dílko značně povyšuje nad úroveň klasické ženské literatury.
Doporučuji jako skvělou oddechovou četbu, která člověka dokonale vcucne do jiného světa.

Věděli jste, že celá kniha odráží osmnácté století? Například na obalu je dost podobný vzor z dvou vzorů hedvábí, které bylo oblíbené právě v osmnáctém století, a navíc byl upraven, aby obsahoval ocas mořské panny.
Víte co pro mě byla anotace, když jsem ji četla? Byla jako píseň sirény, která mě svou písní lákala, abych si příběh přečetla! Měla jsem husí kůži po celém těle a byla jsem jako smyslů zbavená.
Příběh se odehrává v Londýně, a v úvodu se seznamujeme s Jonahem Hancockem, jež je obchodníkem. Vzhledově není popisován příliš líbivě, ale uvnitř je starostlivý, uctivý, a čtenář si ho hned oblíbí, protože na dalších stránkách se navíc dozvíme, že v životě zažil velkou tragédii. Mimochodem, myslíte si, že je náhoda, že hlavní hrdina v knize o mořských pannách a nekonečném oceánu, Jonah (Jonáš), je pojmenovaný po prorokovi, jehož spolkla velká ryba? :)
Další hlavní hrdinou je Angelica, žena na prahu třicítky, jež se ocitla v tíživé finanční situaci. Poté, co osiřela ve svých 14ti letech, stala se kurtizánou, a když se provdala za bohatého vévodu, dokázala se z tohoto ponižujícího způsobu života osvobodit. V příběhu se ale stane vdovou, a tak sice může trávit noci s jinými bohatými muži a užívat si, ale časem zjistí, že potřebuje najít nápadníka, který by za ni platil účty a ona si je vědoma, že její krása nepotrvá navěky.
Víc Vám ale už neprozradím...
Obdivuji styl, kterým autorka píše. Živě nás přenese do luxusního prostředí osmnáctého století v Londýně. Na jednu stranu jste v místnosti s těžkými brokátovými závěsy, jež jsou plné kvalitního a luxusního zboží, na stranu druhou však venku cítíte zápach z nemytých těl, vlhkost a pach zeleniny, která hnije.
V knize, která zkoumá sexualitu a lásku, si autorka nemohla vybrat lepší symbol k jejímu vyobrazení, než právě mořskou pannu.
Mořská panna a paní Hancocková jsou jako oceán... Pod jeho třpytivým povrchem je velká hloubka, a v ní je skryto mnoho pokladů.