Popis: 1× kniha, vázaná, 160 stran, 13 × 20 cm, česky
Příběh Gilberta Silvestra, který se zabývá studiem vousů ve filmech, výborně kombinuje bizarní momenty i filozofii. Gilbert se jednoho dne probudí po velice živém snu, v němž se mu zdá o tom, že ho podvádí manželka.
(...) Román nejen pro všechny, co mají rádi Japonsko a plánují se tam vypravit. V době vydání se o něm mluvilo jako o literárním skvostu, nechybí mu hluboké myšlenky, ani humor, ale jestli vás chytne, to musíte zjistit sami.
Cesta plná jehličí
, iLiteratura , 21.6.2019
Co se stane, když se německý akademik zkoumající vousy setká v Japonsku se studentem odhodlaným skoncovat se životem? Najdou na Borovicových ostrovech odpovědi na životní otázky? Románový příběh balancuje na hranici mezi potřeštěnou roadmovie napříč Japonskem a filozofickou poutí za hledáním sebe sama. Po loňském vydání prózy Probudím se na Šibuji tak nakladatelství Paseka naděluje další výlet do země vycházejícího slunce.
JE LEPŠÍM PRŮVODCEM PO JAPONSKU BAŠÓ, ANEBO PŘÍRUČKA PRO SEBEVRAHY?
, Česká televize , 19.3.2019
(...) V knize Borovicové ostrovy se Marion Poschmannová představuje českým čtenářům jako vypravěčka hodná obdivu. Melancholickému, leckdy až snovému příběhu, jemuž nechybí ani jemný humor, přizpůsobila jazyk, jenž je místy zdánlivě nevýrazný, avšak velmi sugestivní, místy – především při líčení přírodních výjevů – básnivý. Pozornost si zaslouží i mnohé motivy a specifické detaily, které se napříč knihou navzájem rozvíjejí, zrcadlí a doplňují. Byť novela nenabízí velký, výrazný příběh, dá se o ní říct, že je precizní – a to nejen kompozičně. Výborný je i překlad Terezy Semotamové. Můžeme jen doufat, že se třeba díky ní brzy seznámíme s dalšími díly oceňované německé autorky.
Uživatelské recenze
Asi jsem měl trochu velká očekvání. Bohužel kniha ...
Asi jsem měl trochu velká očekvání. Bohužel kniha je povrchní, trochu jako fast food průvodce po nejproflaklejších místech Japonska. Popisek na obálce říká něco o jazykove invenci (nevšiml jsem si), literarní intertextualutě (opakované citace a parafrace na texty Bašoa, že by to bylo ono? ) a bizarních zvratech, důvtipných kličkách v ději - to je hodně přehnané.
Přečetla si knihkupkyně z Nového Boru
Postavit do ...
Postavit do příběhu pospolu dvě postavy zcela odlišných názorů i charakteru je nejen v knihách vždy vděčné a z nastalých situací mohou vyplývat zajímavé události. Zde autorka pomohla k setkání německému univerzitnímu profesorovi, který píše vědeckou práci o významu vousu v křesťanské kultuře, a dospívajícího Japonce rozhodnutého spáchat sebevraždu. Náhodným setkáním na tokijském nádraží začne jejich společná pouť – profesor se vydává po stopách proslulého básníka Bašóa mířících na Borovicové ostrovy, mladík touží pomocí příručky nalézt to nejlepší místo, kde by realizoval svůj záměr ukončit život. Kniha je plná absurdních a místy až komických situací, v nichž se střetávají názory postaršího Evropana s postoji a kulturou generačně jiného Japonce. Objevují se však i filosofické pasáže přemítající o smyslu života a důležité jsou také poetické popisy společné cesty po posvátných místech Japonska, vzrostlých borovic či měsíce v úplňku... Poschmannová v sobě nezapře básnířku, její nadání se ukazuje i v působivých haiku a dopisech, které profesor píše domů manželce. Je to velmi nevšední a jemná četba vhodná pro poetické duše a milovníky Murakamiho.