Z recenzí českých historiků na první polské vydání knihy, které vyšlo v roce 2004 pod názvem Nierozegrana kampania.


Zdařilá monografie o možných vojenských dopadech Mnichova spolu s předchozími pracemi Piotra Majewského nasvědčuje tomu, že polská historiografie byla obohacena o dalšího zasvěceného odborníka na novodobé české dějiny, s jehož jménem se v budoucnu určitě ještě setkáme
Mečislav Borák, Časopis Slezského zemského muzea. Série B-vědy historické. 54, 2005, č. 3, s. 294.


Není pochyb o tom, že polský čtenář získal velmi kvalitní práci o československé armádě v roce 1938, po které jistě rádi sáhnou i čeští historikové.
Jiří Friedl, Slovanský přehled 91, 2005, č. 2, s. 290.


Československé a polské branné síly se příliš neodlišovaly, ani vyzbrojením, ani organizačně, ani válečnou doktrínou. V některých zbraních bylo Československo silnější než Polsko, v jiných měla převahu polská armáda. Nebyly to ale rozdíly, které by zásadně ovlivnily střetnutí s Německem. Československo by snad válku „prohrálo lépe“, bylo o něco těžším soupeřem než v roce 1939 Polsko. Samozřejmě – upozorňuje Majewski – jde v tomto závěru jen o spekulaci. Žádná odpověď na otázku bojovat, či nikoliv nenabízela ani Československu, ani Polsku nic dobrého.
Robert Kvaček, Český časopis historický 105, 2007, č. 1, s. 228.

Recenze vojenského historika Pavla Šrámka o druhém, doplněném vydání polského originálu knihy z r. 2016:
Když v roce 2004 vyšla v Polsku kniha „Nierozegrana kampania. Możliwości obronne Czechosłowacji jesienią 1938 roku“, vyvolala velký zájem. Její autor Piotr M. Majewski, polský historik zabývající československými dějinami, se v ní pokusil zhodnotit vojenskou sílu Československa na podzim 1938 na základě zkušeností z polsko-německé války v září 1939. Do stále diskutované problematiky obrany Československa v době mnichovské krize přinesl nový a zajímavý pohled, navíc zvenku a přitom založený na důkladném studiu dobových dokumentů a publikované literatury.
Nyní, po dvanácti letech, Piotr M. Majewski vydal pod novým názvem opravené a rozšířené vydání své knihy. Vedle názvu se změnilo i její provedení, kdy brožovanou vazbu vystřídala vazba pevná, přibylo několik desítek stran a nového zpracování se dočkaly mapové i fotografické přílohy. Samotná základní část práce popisující situaci Československa v roce 1938, mobilizační systém armády, jednotlivé druhy vojsk a objekty opevnění zůstala zachována prakticky beze změn. Naopak doplněna byla nová kapitola věnovaná přípravám Německa na válku od podzimu 1937 do konce září 1938 a upravena kapitola o válečných plánech, přičemž autor v obou případech využil informace získané při studiu německých archivních dokumentů. Podařilo se mu tak upřesnit směry útoku jednotlivých armád německé branné moci, například 8. armády, která měla po dosažení Hradce Králové zamířit na jihovýchod vstříc 2. armádě, a opravit dosavadní stále opakované údaje.
Dále autor do textu doplnil rozbor počasí v měsíci říjnu 1938 a na úplný závěr pak popis možného průběhu československo-německého konfliktu v říjnu 1938, k němuž by došlo po odmítnutí Mnichovské dohody československou vládou. Piotr M. Majewski zde vstoupil na pro historika poněkud tenký led a jeho některé názory, třeba o rychlém rozhodnutí celé války, mohou vyvolat pochybnosti a nesouhlas. Na druhé straně úvahy o jednání Polska, které by využilo situace a obsadilo Těšínsko a následně se stalo cílem útoku Sovětského svazu, nebo o chování Francie vůči československým představitelům uprchlým z okupované země přináší nezbytný mezinárodní rozměr, který často diskusím o možném vývoji a důsledcích války na podzim roku 1938 chybí.
Lze tedy předpokládat, že i nové vydání Majewského knihy o možnostech obrany Československa na podzim 1938 vyvolá nemalý ohlas. Ten by se nepochybně ještě zvýšil, pokud by se ji podařilo přeložit a vydat česky podobně jako práci o sudetských Němcích v letech 1848 až 1948. Díky atraktivnímu tématu by si „Promarněná šance“ své čtenáře určitě našla.