Květ pouště: podivuhodné putování somálské kočovnice
Kateřina Mudruňková, 28.6.2014
Waris Dirieová, autorka dalších knih jako je Svítání v poušti, Děti pouště nebo Dopis mé matce, ve své literární prvotině Květ pouště popisuje svou cestu od somálské kočovnice až k celosvětově známé modelce. Kniha je rozdělena na několik kapitol, z nichž každá popisuje jedno období jejího života – Waris tak můžeme sledovat od doby, kdy jako malá holčička vyrůstala se svou početnou rodinou, závislou na nomádském způsobu života, přes její útěk kvůli domluvenému sňatku do hlavního města Mogadišu, až k její mu životu v Londýně, první m úspěchům v modelingu a konečně ke hvězdné kariéře a aktivní snaze otevřít téma ženské obřízky.
Waris Dirieová ve své autobiografii popisuje všechny překážky, které musela v průběhu života překonat, a to jak tvrdý život v nomádské rodině, která neustále putuje za vodou a obživou, postavení žen v somálské společnosti a znásilnění jako častou praktiku somálských mužů, tak velmi náročné začátky v Londýně, kde neměla žádné zázemí, neuměla jazyk a vydělávala si uklízením v McDonaldu. Díky barvitému líčení autorčina života v Somálsku se seznamujeme i se zvláštnostmi nomádského způsobu života, jako je hodnota velbloudů, role žen v této kultuře, nebo běžná denní rutina a stravovací návyky. Hlavní téma, které se však snaží Dirieová otevřít, je ženská obřízka, která je v afrických zemích běžnou praxí a má zajistit nedotčenost dívky před svatbou. Dirieová poukazuje zejména na neodbornost těchto zákroků, nízký věk dívek, které obřízku podstupují, a jejich vysokou úmrtnost, která z těchto podmínek logicky vychází. Dále na svém vlastním případu poukazuje na problémy, kterým musí žena po podstoupení obřízky čelit, a to jak zdravotní, tak psychické povahy.
Dirieové se její záměr skutečně povedl. Díky svému prvnímu rozhovoru o tomto tématu v ženském časopise a následujícím aktivitám v boji proti ženské obřízce se jí podařilo na tyto nebezpečné a nehumánní praktiky upozornit v západních zemích a představit jejich rizika širší veřejnosti. Dirieová proto byla jmenována velvyslankyní Populačního fondu OSN, založila vlastní nadaci a po celém světě stále aktivně usiluje o osvětu v oblasti rizik ženské obřízky.
Jedním z kroků pro větší medializaci tématu ženské obřízky bylo využití námětu knihy Květ pouště pro natočení stejnojmenného filmu. Ačkoliv byl oceněn Bavorskou filmovou cenou a nominován na další filmová ocenění, z mého pohledu tento film postrádá mnoho detailů, které lze nalézt pouze v knižní podobě. Je samozřejmé, že ve filmovém zpracování je námět upraven, některé části jsou vynechány a naopak zdůrazněny jsou dramatické momenty, které ději dodávají spád, avšak já osobně jsem filmovou podobu příběhu hodnotila jako příliš „okleštěnou“, tedy zbavenou mnoha menších zápletek a popisů, které poskytovaly celému příběhu vysokou autentičnost. Například jsem zde postrádala prezentování běžného života somálské kočovnice, které bylo ve filmu potlačeno ve prospěch sledování Warisiny dráhy modelky a bylo naznačeno pouze v několika flashbacích, soustředěných zejména kolem stěžejního tématu ženské obřízky. Mimo jiné pro mě byly v knize hodnotné také úvahy samotné Dirieové o své vlastní kultuře a rodičích, kdy na jedné straně autorka kritizuje ohavné praktiky, které jsou součástí somálské kultury a byly zprostředkovány jejími nejbližšími, na druhou stranu však zdůrazňuje, že své rodiče neobviňuje a stále je hrdá na svůj původ. Právě toto vyrovnávání se svým kulturním dědictvím je z mého pohledu velmi zajímavá část knihy Květ pouště a je jedním z důvodů, proč je velmi dobré si ji přečíst.