Jednou v jednom neurčitém lese, u jedné neurčité vesnice, v jedné neučité a zasněžené zemi, havaruje se svým autem mladý muž a jiný, trochu starší muž, se o něj stará během jeho dlouhého ozdravného procesu. Ve studeném velkém domě bez topení, v prosklené verandě s malými kamny, uprostřed čtyřech zdí, které se kolem postav postupem času stále více stahují. Psychologické profily obou hlavních postav jsou velmi zdařilé, reálné, nijak přitažené za vlasy a i když se v podstatě polovinu času neděje vůbec nic, protože se čeká na dobu, kdy led a sníh začne tát a bude možné z vesnice odjet, knihu neodložíte ani na chvíli. Při čtení Vás bude mrazit, budete se chtít zachumlat do deky a to nejen kvůli skvělému popisu počasí, zmrzlých stromů a rampouchů, ale také plíživé atmosféře a pocitu, že se brzy něco stane.