Opět jedno ze svědectví o zrůdnosti komunistické ideologie s předmluvou Pavlíny Kourové a doslovem Moniky Elšíkové. Autorka čtenářům přibližuje řadu pocitů, jak se se spoluvězeňkyněmi snažily uchovat si důstojnost a hrdost. Intelektuálně převyšující své věznitele, nad nimiž, bohužel, fakticky zvítězit nemohly. Ve dvou větách autorka velmi výstižně charakterizuje zlo, které motivovalo věznitele, udavače a práskače: „Ale doba, v níž jsme žili, odpoutala všechno zlo z řetězu a otevřela klece v duších lidí. Povýšila závist do rytířského stavu, takže závist se stala "třídním bojem".“ Velmi emotivní kniha a přesto v sobě má i poetický náboj.

2,5* Pro mě velmi těžko hodnotitelná, i uchopitelná, kniha. Velmi špatně se mi četla, nemyslím teď obsahově, ale forma, autorka přeskakovala, neukončovala jakoby myšlenku, přišlo mi to dost zmatečné a často jsem se přistihla, že nevnímám co čtu a musela jsem se vracet. Obsah je na druhou stranu zajímavý, poučný a samozřejmě i děsivý. Ukazuje jak se zacházelo s politickými vězni. Za mě jsem určitě četla mnohem lepší knížky na podobné téma.