Tato kniha je svědectvím ženy, která vyrůstala v KLDR, sledujeme ji zde od dětství, přes uvěznění v pracovních táborech, až po její útěk do Mongolska, Jižní Koreje a Kanady.

Toto je už několikátá kniha s touto tématikou a musím říct, že mě pokaždé dostane, jak je možné, že v dnešní době lidé žijí tak, jako v KLDR. Chudoba, hlad a vymývání mozků pro dobro vůdce. To je prostě příšerné a nepochopitelné.

Co se týče obsahu, je to opravdu silná kniha, ale bohužel mi nesedl způsob, jakým je napsaná. Velkou část knihy se věnujeme dětství a dospívání, kdy je to trochu zdlouhavé a je to vyprávěno pohledem dítěte. Zhruba od poloviny se dostáváme do dospělosti autorky a začalo to být pro mě zajímavější, ale bohužel, ani nyní mi to nesedlo.
Možná, kdyby toto byla pro mě první kniha s touto tématikou, byla bych asi více nadšená, takto, když to mám s čím porovnat, mi to přišlo průměrné.
Asi bych uvítala, kdyby se část z dětství o něco zkrátila a více prostoru se věnovalo části, když byla Lucia na útěku a i poté, co se dostala přes hranice.

Každopádně si myslím, že je to něco o čem by se mělo číst a mluvit. Rozhodně to není ztráta času a pokud se Vám kniha dostane do rukou, tak si ji přečtěte.