zase po dlouhé době kniha, do které jsem se ponořil. a ona ve mě žila. je to blaho

Marně se ptám sám sebe, zda nejlepší kniha od pana Murakamiho je Konec světa či Kafka na pobřeží. Každopádně obě knihy změnily můj (nejen literární) život; jsou to knihy, které čtenář ví, že nebude číst jen jednou!!! Konec světa je příběhem každého z nás, tak depresivní, imaginární, absurdní, lehce krásný a jedinečný. Kniha knih.

Konec světa a Hard-boiled Wonderland je možná zatím nejlepší Murakamiho román, i když patří k těm temnějším a na první pohled méně srozumitelným. Jak název napovídá, autor se nechal inspirovat drsnou chicagskou školou detektivek, zejména Raymondem Chandlerem, a osamělý třicátník, typický Murakamiho hrdina, se nachází v tvrdém a nepřátelském světě. Murakami se však nevrací do minulosti, ale vytváří temnou budoucnost, kde se odehrává neustálý boj o data, přičemž hrdina funguje jako živý šifrovací mechanizmus. Polovina příběhu je tak směsí drsné detektivky a pochmurného sci-fi, druhou polovinu (román se dělí na sudé a liché kapitoly) však tvoří jakoby snové sekvence z onoho „konce světa“, záhadného místa, kde lidé přicházejí o svůj stín a duši. Tyto zdánlivě nesouvisející paralelní příběhy, z nichž má každý svůj vlastní tón, rytmus a atmosféru, se začínají prolínat a vedou k těžce uchopitelnému, ale dojemnému závěru. Murakamimu se povedlo brilantně skloubit několik velice rozdílných vlivů a žánrů, od chandlerovské detektivky až po kafkovskou naraci odcizení a osamělosti. Román lze doporučit i těm, kteří nevyhledávají sci-fi, ale rádi se ponoří do bizarních a fascinujících Murakamiho světů, a patří k těm knihám, ke kterým se člověk téměř jistě vrátí.

Zatím asi nejlepší kniha od tohoto autora ze všech dosud přeložených do češtiny. Příběh se může zdát depresívní, ale rozhodně nejde o negaci světa nebo apokalypsu, jak by se mohlo zdát z názvu knihy. Čtenář je zván na postupné, velmi napínavé odhalování zbytků vzpomínek a snů hlavního hrdiny. V závěru této trochu zvláštní sci-fi detektivky z blízké budoucnosti je dokonce poměrně optimistické smíření se se sebou samým a s mezemi vlastní existence. Zbývá jen dodat, že u této knihy by měli nakladatelé každopádně uvažovat o dotisku.:-)