Je to v pořadí asi pátá kniha Petera Hoega, kterou jsem v průběhu několika let přečetla. Autor se drží své osvědčené kombinace lehce vyšinutého hlavního hrdiny, který má schopnost dívat se na svět z nějakého zvláštního úhlu pohledu, dětských postav s dospěláckým chováním, nějakého nepříliš známého vědního oboru a detektivní zápletky. Na rozdíl od Citu slečny Smily pro sníh, Susanina efektu či knihy Tvýma očima mě ale Tichá dívka moc nebavila, místy jsem se v ději ztrácela. Možná proto, že jsem nedokázela udržet pozornost. Ačkoliv Peter Hoeg dokáže vždy přijít s neotřelým námětem, opakující se koncept už trochu unavuje. Knihu si nejspíš užije víc ten, pro koho to bude první setkání s Hoegem, než ten, kdo má jeho výtvorů plnou knihovničku.