nejlepší kniha na světě

Vynikající, mé děti, které bohužel jako většina dnešních dětí preferují večerní sezení u PC, po mě v případě poslechu této knihy vyloženě žadonily, abychom si pustili ještě další díl....

Ano, příběh je těžko uvěřitelný, ovšem atmosféra a dynamika knihy včetně stylových ilustrací, to vše mě bavilo, a příjemně přeneslo do časů dětství a foglarovek. Samozřejmě, pan Foglar byl jedinečný originál, ale proč si neužít společně s autory příběh Prašiny, když jsme zjevně naladěni na stejnou strunu?

Bavilo moc mě i desetiletého syna!

Byl jsem zklamán a souhlasím s názory, že srovnání s Foglarem kulhá na obě nohy. Zatímco u Foglara jste měli pocit, že se příběh mohl reálně stát, u Prašiny v polovině příběhu zjišťujete, že je to hloupost spíše žánru fantasy.

Nevím, kde se vzalo srovnání i hodně vzdálené s "foglarovkami". Z Foglara tam není nic, možná by to obstálo s přirovnáním ke Steklačovi, ale k Foglarovi opravdu ne.

Když pár dnů vídáte potomka s knihou místo tabletu, víte, že něco je dobře. I já se bavil královsky, i když Foglar to není. Na Prašině totiž není místo pro nostalgii, příběh se řítí vpřed (někdy možná až moc rychle a samospádem) a je to takové Mission Impossible pro děti, k tomu trocha steampunku, městské fantasy a alternativní historie Prahy. To úplně nejlepší na Prašině nejsou postavy, ani dialogy, ani Matochův svižný styl, ale opravdu samotná Prašina, která není kulisou, ale další postavou. Kromě vizuálních vjemů, jako jsou tma, stíny nebo pavučiny, si čtenář velmi lehce představí celou její atmosféru, jako kdyby cítil v nose zatuchlinu a při doteku s knihou mu na prstech ulpívala vlhkost starých domů. Pro mě jedna z nejlepších literárních krajin.

Osobně jsem byl hluboce zklamán. Příběh mne nezaujal, vlekl se, byl prostě divný. Žádná nová záhada hlavolamu, pouze těžko uvěřitelné povídání o něčem, čemu nelze ani na chvíli uvěřit.

Skvělé! Knížka, která vás udrží v napětí od první do poslední stránky!

I když samotná postava Jaroslava Foglara zmizela v nenávratnu, jeho odkaz přetrvává nadále. Chlapecké příběhy plné přátelství, napětí a záhad se nevytrácí, naopak se obrozují. Jasným důkazem toho je Prašina Vojtěcha Matochy. Ten moderním jazykem vypráví svou vlastní Záhadu hlavolamu. Jiný příběh, mladý autor, nicméně stejná nálada i dynamika. Stejně jako "foglarovky" vtáhne čtenáře i "prašinovina" do tajemného kolotoče záhad v nebezpečně tajuplných uličkách odvrácené strany staré Prahy.