Příběh poklidného přímořského anglického městečka, které naruší jeho nové osazenstvo. Do jedné vily se nastěhují umělci a bohémové, kteří jsou trnem v oku původním obyvatelům. Dvě přítelkyně – Lottie a Celii, však ono osazenstvo velice přitahuje a láká k návštěvě. Co se zde odehraje, bude mít důsledky i po padesáti letech.

Když jsem se po pár stránkách začetla, knížka mě velmi chytla. Moc mě bavilo porovnání tehdejší společnosti (kolem roku 1950). Upjaté paničky versus bohémové. Ve vile, kde žili umělci, bych se hned ráda ocitla a užívala si jejich nevázaného a svobodného života. Dalším plusovým bodem bylo moře, které nás provází celou knížkou.

Od začátku to bylo dost zdlouhavé, ale v první polovině mi to až tak nevadilo. Pak jsme se ale dostali do druhé části knihy, a to byl pro mě kámen úrazu. Autorka nás hodila do současnosti s novými postavami, takže čtenář chvíli tápe. Když si začne dávat vše dohromady, tak v podstatě vše pochopí dřív a je mu jasné, kam autorka spěje. Navíc se zde objevila moje neoblíbená hate-to-love pasáž, kterou já prostě v knížkách nemám ráda.

Druhou částí jsem se opravdu náročně prokousávala a měla jsem sto chutí to i vzdát. Kdyby autorka pokračovala v plynulém vyprávění první části, myslím, že by to bylo více čtivé. Kniha se mnou navíc vůbec nic neudělala, ač tu bylo hodně emotivních pasáží, nechalo mě to chladnou a s postavami jsem se nedokázala sžít.

Nebyla to moje první kniha od této autorky, proto jsem se těšila na poutavé a zajímavé čtení. Zklamání. Nemohla jsem se začíst, příběh nudný a naivní.