Temný les je šit trochu horkou jehlou. Jakoby na něm byla vidět snaha vydavatele o co nejrychlejší pokračování, protože business je prostě business. Ať už jsou důvody jakékoli, poněkud zkrotit přebujelý text by neškodilo. Některé vysvětlující rozhovory jsou nevěrohodné a vysvětlení by mohlo být podáno jinou formou. Efektní závěr je sice plný emocí, ale opět na úkor reálné logiky a celá závěrečná cesta s lopatou i hluboké ponížení hlavního hrdiny jsou úplně zbytečné a na efekt.

To co jsem oceňoval na prvním dílu trilogie, tj. náboženské přesahy, skvělé a věrohodné pohnutky pro eschatologii či apokalyptiku (prostě konec světa), to vše už nyní působí křečovitě, a vyznání "mesiáše" je natolik násilné, nakolik autor nic neví o christologii či náboženském mesianismu (byť jistá introverze hlavního hrdiny má rysy pokory či tzv. Mesiášského tajemství).

Nejzásadnějším problém druhého dílu (a vlastně trochu i prvního) je ale politicko-kulturně-sociální příslušnost autora. Kladná role politického pracovníka kosmických sil a dlouhé (téměř stranické) schůzování zarazí jistě každého čtenáře. Jenže Liou jakoby navíc nic nevěděl o extrémní západní individuálnosti, demokratické nesourodosti, nejednotě. Jakoby nepočítal se zásadní premisou, že člověk je ve své podstatě tupý sobec, který těžko odloží své osobní výdobytky ve prospěch nějakého vyššího celku. A tak zcela v čínském duchu se lidstvo chová jako spořádaná masa, jednotně, ba vzorově, ať už velí moudrý vůdce, strana, zájmy lidstva či dokonce OSN(!). Čím víc se tak autor na dějové ose vzdaluje od čínské Kulturní revoluce, tím méně působí věrohodně. A když dojde ke skoku o dvě století, nechce se už vůbec věřit. Stranou ponechme u inženýra tolik nečekané nerespektování energetických či surovinových limitů planety (i vesmíru). Budoucnost bez válek, plná krásných a sebevědomých lidí, kteří respektují pravidla, to je klišé sci-fi s táákhle dlouhými vousy a Liou tu evidentně nesrší originalitou, pro kterou je tolik oceňován. Pravda, budoucí generace jsou zároveň ubrečené bábovky (a autor tu ironicky pomrkává na feministické či jiné revoluční proudy v soudobé společnosti), nicméně společnost futuristických podzemních měst kazí renomé celé trilogii ve věci, která byla na příběhu nejúžasnější - tj. reálnost vycházející z vědecké logiky i současného stavu poznání.

Přesto dávám knize pomyslné **** z pěti. Setkání s kapkou je bravurně napsaná scéna, závěrečné, takřka detektivní, odhalení pointy je inteligentní a překvapivé (byť inteligentnější čtenáři podstatu "kouzla" odhalí brzo, všechny souvislosti a detaily jsou jim zřejmé skutečně až na samém konci). Matematicky logické uvažování o exponenciálním rozměru života je ozdobou, pro kterou je nutné trochu té líbivé pop-omáčky vydržet.

Je to trilogie, což jsem ze začátku nevěděl, a mám trochu obavy, ať autor udrží ve třech knihách aspoň trochu stejnou laťku. Uvidím ... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Takto končil můj komentář k prvnímu dílu trilogie. A musím říci, že jsem tedy viděl. No, spíš ČUMĚL. Autor má tedy neskutečnou fantazii a úžasné nápady. Rozmluva se sofony, intriky, život pod zemí, ale i nad ... Pohledy ve vesmíru, vysvětlování společenských, technických, ale i fyzikálních "fíglů" atd., atd. Možná někdo namítne, to už tady dávno bylo. Je to možné, zase tolik sci-fi knih jsem nepřečetl, přesto si myslím, že tato kniha je skvěle napsána, a hlavně, skvěle přeložena. Jen mám malý poznatek, není radno otálet se čtením všech knih. Přeci jen jsou pro nás čínská jména trochu stejná a nezapamatovatelná. Aspoň pro mě. Trochu jsem se v tom ztrácel. :-)