Moc pěkné a oddychové čtení. Trochu mi to připomínalo Cormorana Strika, ale nevadilo mi to. Jednu známku ubírám za poměrně rychlý vše vysvětlující (a tak trochu očekávaný) konec. Další díl si ale určitě koupím.

I já jsem se nechala strhnout mediální kampaní a Jepice se brzy ocitla v mé čtečce. Kniha je psána sympatickým stylem, děj běží svižně, hlavní hrdina je vylíčený jako sice trochu podivínský, ale přesto správný chlap. Navzdory tomu jsem se do děje nějak nedokázala vžít. Vysvětlení motivu všech těch hrůz, kterých je čtenář svědkem, se mi zdálo opravdu dost přitažené za vlasy. Až jsem si říkala, proč si mnozí dnešní autoři proboha myslí, že k napsání skvělé detektivky je třeba smíchat pokud možno neuvěřitelně důmyslný, samozřejmě brutální, způsob usmrcení, a za b) nějaký hodně nepravděpodobný motiv pachatele?! Škoda, tyhle laciné dramaturgické prvky trochu shazují jinak celkem dobře napsanou knížku. Autor naznačuje, že má v úmyslu napsat další příběh s tímtéž hlavním hrdinou, ale já už u toho nebudu.

Můžeme s klidem říci, že na pultech knihkupectví jsou thrillery, všude kam se jen podíváte. Na jedné straně to jsou až depresivní a ponuré severské krimi thrillery, na druhé straně drsné a krvavé americké. Jestli byste chtěli trochu změny, pak doporučuji kouknout do tvorby ostravského nakl. Domino. To před nějakou dobou vydalo úžasný britský thriller „Vdova“ od Fiony Burtonové, který velmi příjemně překvapil svým pojetím thrilleru. Letos nakl. Domino připravilo další thrillerový bonbonek z hrdého Albionu pod názvem „Jepice“.
Autorem je britský spisovatelský benjaminek James Hazel, bývalý právník ze soukromé advokátní kanceláře, který se rozhodl pověsit talár na hřebík a věnovat se naplno své vášni – psaní. Risk, který se mu snad vyplatil. Jeho loňská prvotina „Jepice“ (orig. Mayfly, 2017) se byla senzací na britském trhu a není tedy divu, že kniha se stala počátkem slibné série, která se letos v létě dočká druhého pokračování a v současné době už Hazel pracuje na třetí knize. Spojujícím prvkem je hlavní protagonista Charlie Priest, bývalý policista, který je právníkem na prestižní londýnské adrese.
Příběh začíná v lesním srubu, ve kterém je nalezena mrtvola. Děsivé rozervané lidské torzo, které je zvláštní tím, že se zabilo samo. Oběť byla totiž otrávená neznámým jedem, který vyvolává tak děsivou bolest, že člověk si doslova sám rozdrásá tělo, jen aby už přišla milosrdná smrt. Jedná se o přípravek, který se vytvářel v koncentračním táboru Buchenwald za druhé světové války. Vědělo se o něm jen v tajném projektu Jepice, který po válce vedla britská armáda. Po sedmdesáti letech se najde jeho oběť.
Co to má společného s bohatým právníkem Charlie Priestem? Zdánlivě nic, tedy až na vrtačku, která mu míří na hlavu, když je spoutaný falešným policistou na židli ve svém bytě. Není totiž lepší způsob, jak z lidí dostat věci, které by vám jinak nedali. Jenže Charlie má tu smůlu, že hledaný flash disk s velmi, ale velmi citlivými daty skutečně nemá. Díky kondici se ale blíže s vrtačkou neseznámí. Jenže onen falešný policista byl o pár hodin nalezen zavražděn neskutečně nelidským způsobem. A hlavně z falešného policisty se vyklube mrtvola syna pohádkově bohatého podnikatele. A tatínek chce vědět proč? Tak Charlie dostane velmi lákavou nabídku.
Skvěle napsané, skvěle přeložené. Přesně jak se píše v reakcích čtenářů: „OMG! Ta kniha se nedá odložit.“ Hazel dokázal umně skloubit moderní thriller, který je prokládaný vsuvkami do temné historie lidských pokusů z dob Třetí říše. Příběh tím získává zcela jiný rozměr, který se tak skvěle uplatnil např. u románu „Hračkář“. Z případu bestiální vraždy se tak postupně stává větší a děsivější konspirační příběh, který se táhne už od konce války. Hvězdou ale je postava Charlieho Priesta. Neutápí se v depresích, není to ani don Juan, nemá výcvik tajných jednotek. Ale je právník s „ dosti prořízlou pusou“, který zná svoji cenu a ví, co si může dovolit. K tomu s pěknou psychosociální poruchou a bratrem, usvědčeným sériovým vrahem. Všechno se tak to propojuje v dokonalý, napínavý thriller, kterému ale nechybí jistý punc sarkastického odlehčení.
V překladu Petry Krámkové vydalo nakl. Domino, 2018.