Podobné tituly

„Jsem obyčejný člověk a tak mě zajímají obyčejný věci. Chci sex!“ začala jsem o tom nejdůležitějším ve vztahu.
„Žádný drahokamy, kreditky, kožichy?“ ptal se pobaveně.
„Na to ti prdím!“ informovala jsem ho popravdě.
Knihu jsem si koupila, protože mě zaujaly jak název, tak obálka i anotace. A skoro jsem se nespletla.
Charlie Watkinsová (dále jen Sněhurka) je hubatá rebelka, která tráví většinu volného času s lahví vodky v ruce. V podroušeném stavu se vsadí s kamarádem Bradleym, že vyhotoví kompromitující fotografie pohádkově bohatého Andyho Meltona, což se jí podaří. A začnou se dít věci.
„Utíkej, Charlie, utíkej! Honí tě bodyguard divokej!“
Kniha přinesla několik překvapení, z nichž některá byla i příjemná. Například dějová linka. Že se jedná o crazy antiromanci, bylo zřejmé už z ukázek či anotace. Mírné nesrovnalosti, jako skok Sněhurky z okna v prvním patře, který opilá děva uskutečnila na deseticentimetrových jehlách, a následný útěk před (střízlivým a vytrénovaným) bodyguardem na obou zdravých nohou jsem připsala na účet autorčině zálibě ve fantasy. Takže s přivřenýma očima oceňuji jak zápletku, tak její poměrně vtipné zauzlení a vyřešení.
Vysápala jsem se z postele, třikrát ji obešla, ujistila se, že veškerý můj bordel je na svém místě a nikde není nic uklizeného. V den, kdy začnu srovnávat své věci a poprvé uvidím barvu koberce, budu zralá na odbornou péči.
Popis Sněhurčiny psí smečky mě téměř unudil k smrti. Přátelská čtyřnohá stvoření sice zastupovala trpasličí rotu, ale nad opakujícími se sarkasmy jsem překonávala chuť četbu navěky odložit. Humor vůbec představoval nejsilnější složku díla, na druhou stranu přehrával velmi omezený rejstřík a zatraceně brzy vyčichl.
Podobných hluchých míst bylo v textu nepříjemně mnoho. Například popis Sněhurčiných rodinných vztahů, koho ona nenávidí a překřtila hanlivou přezdívkou (úplně všechny!), kdo s kým kamarádí a pro koho pracuje, to představovalo nápor na logické obvody nepřiměřený úrovni příběhu. Způsob schématického učebnicového popisu rozhodně nepřispěl k zapamatovatelnosti.
Autorka s oblibou přeskakovala v časové ose. Hojné flashbacky jsem ustála. Naprosto mi však unikal smysl kurzívou psaných odstavců, a to prakticky každého druhého. Byly to jakési komentáře komentářů, duševní pochody vnořené do dalších úvah, které ale probíhaly i v obyčejném typu písma. Prostě záhada. Výjimkou nebyly ani v textu použitá matematická znaménka, či přímo vytvořené vývojové diagramy.
Příběh vypráví Sněhurka v ich-formě vulgární hovorovou češtinou. Tento způsob naprosto odpovídal typu hrdinky a líbil se mi. Co jsem však nebyla schopna vydýchat, bylo nadnormativní množství hrubých pravopisných chyb. Autorce se mnohdy podařilo dostat i dvě do jedné věty. Můžu „prožívat sakra blbej den“, ale musím přitom v psané formě ctít skloňování, časování, shodu podmětu s přísudkem a třeba aspoň vzdáleně tušit něco o problematice zájmen. O stylistických chybách typu úmorně častého opakování slov raději pomlčím. Vzhledem k tomu, že se jedná o bratru osmé dílo spisovatelky, je tento fakt na pováženou.
Abych pouze nehaněla, shrnu i podstatné klady.
Bavila jsem se, a to hodně. Knihu jsem slupla jako malinu a četla ji úplně všude. Nahlas jsem se smála. Zajímavě neromantická linka mě zaujala. Fandila jsem Andymu. I ta věčně ožralá, bezohledná a nedostatečně sebekritická Sněhurka se mi dostala pod kůži. (Ale potkat bych ji, ani za pravého poledne na Václaváku!, tedy nechtěla.)
Obálka je jednoduchá, vtipná a zajímavá. Palec nahoru. Taktéž název rozhodně zaujme.
Takže navrhuji sbalit před cestou na dovolenou do čtečky, šup, šup! Jedná se o průměrnou beletrii, která zdravě konkuruje uměle marketingově zvýhodněným zahraničním brakům.

Veľmi vtipné oddychové čítanie s ľahúčko pikantným nádychom (najmä) pre ženy, ak sa chcete zasmiať nahlas, rozhodne odporúčam!