S odstupem téměř devíti desetiletí vychází v českém překladu významný román moderní turecké literatury, jenž deníkovou formou zachycuje život velkoměstského intelektuála, propagátora kemalistických myšlenek a modernizace Turecka, na zaostalém anatolském venkově. Protiklad městského a venkovského světa však nevyznívá tak, že by z něj některá ze stran vycházela lépe než druhá; obě autor podrobuje zdrcující kritice, která je děsivě aktuální i dnes.
Při čtení této knihy mi mockrát blesklo hlavou, že historie se skutečně opakuje. Ačkoliv jde o doklad doby dávno minulé, který se navíc týká vzdálené Anatolie, stejně jako mnoho z nás v současnosti, tak i hlavní postava románu zažívá frustraci z nezájmu lidí o věci veřejné, z jejich naivity, z míry jejich zmanipulovatelnosti a z toho, že jednoznačně upřednostňují své osobní zájmy před obecným blahem. V tomto ohledu je kniha velmi aktuální a velmi působivá.