Úžasně a poutavě napsaný román. Dlouho jsem ho oddalovala a zbytečně. Chvíli mi trvalo se do děje ponořit, ale jakmile se stalo, nešlo odložit. Tajemný příběh z pera Zafóna mohu určitě doporučit. Audiokniha výborně namluvená a ta hudba ... miluju Španělsko :o)

Když si chcete doplnit mezery ve vzdělání a máte zrovna rozečteno víc věcí, investujte do kvalitní audiopodoby a poslouchejte, kdykoliv nemůžete číst. Kniha Stín větru vám poskytne spoustu důvodů, proč si ji nasadit do uší v opravdu každé volné minutě: silný milostný příběh v několika časových rovinách, perfektní postavy padouchů i správňáků, tajemnou atmosféru pohřebiště knih, kde hlavní hrdina objeví svazek, jenž jej provází celým životem a další více či méně podivuhodné okolnosti, díky kterým si text Stínu větru zamilujete. Doporučuji neleknout se místy exaltované interpretace Gustava Haška, který má sklon karikovat a přehánět i tam, kde to vůbec není žádoucí. V druhé půlce se to zlepší a vám se nakonec uzavře skvělý tragický příběh formátu velkého románu.

Po knihách se série Hřbitov knih jsem koukal hodně dlouho a nějaký čas jsem se rozhodoval mezi čtením v polštině (řádově mnohem hezčí obálky) a češtině protože jsem čekal hodně košatý jazyk. Vybral jsem si češtinu a nakonec jsem měl z knihy dost rozporuplné pocity.
— Kniha to rozhodně není špatná, chápu také stylizaci do gotického románu a šestákových románů ale místy jsem prostě měl dojem, že autor moc „tlačí na pilu“ a že těch bizarností je zbytečně moc a zápletka je moc přitažená za vlasy. Ale možná jsem měl příliš vysoká očekávání.
— Každopádně si myslím, že především začátek románu si užije každý milovník kniha jazyk kterým je příběh napsán je rozkošně košatý a často mile starosvětský. Trošku pokrátit by rozhodně knize neublížilo, spíše naopak. Ale jinak tu najdeme jen samá pozitiva a sociální jistoty: okouzlující atmosféru předválečné Barcelony, zaprášený svět antikvariátů a tichý svět milovníků starých tisků, zajímavé postavy a postavičky, tajemno a propletenou síť intrik, temná tajemství minulosti a to vše vyvedené do pestrých obrazů pomocí opravdu květnatého jazyka.
— Děj tu popisovat nebudu, to si pokud chcete najdete jinde ale prostě konstatuji, že knihu doporučuji s jistými výhradami a přiznám se, že pokud bych od knihy neměl dopředu obrovská očekávání, nejspíše bych byl v hodnocení méně přísný.

Jedno se této knize upřít nedá, a to překrásný jazyk, který bývá v současné knižní produkci upozaděný ve prospěch zápletky. Bohužel mě opravdu hrozně moc nebavil příběh sám. Postavy byly dobře vylíčené, přesto jsem nemohla uvěřit, že by Julián mohl někoho natolik zajímat, aby nastal takový kolotoč, na kterém je celý příběh postavený. Měla jsem každou chvíli chuť říct: Vykašlete se už proboha na Juliána, pojďme dál! Nestalo se tak, Julián otravoval až do konce. Napětí, které umí autor dobře navodit, správně zafungovalo asi jen na toho, komu se zápletka trefila do vkusu. Pro mě postupná gradace děje znamenala jedině vzrušení z toho, že už bude konec. Díky ale za postavu Fermína, jehož moudra by se mohla tesat do kamene a který by se svým naznačeným osudem klidně unesl hlavní roli v jiné knize. Tak ráda bych si znovu užila ten vytříbený spisovatelův styl, ale nechce se mi riskovat, že se budu znovu zoufale nudit. Možná to celé zní rozporuplně, ale příběh je jediným slabým místem knihy.