Keltové, století před naším letopočtem, láska, ...
Košťáková Veronika, 11.3.2018
Keltové, století před naším letopočtem, láska, boje o moc, intriky a všeobjímající napětí. Takhle se dá shrnout úžasný historický román z pera nadané současné autorky - Ivany Špičkové. A protože jsme na mém vlastním prostoru, dovolím si tvrdit, že Ivana Špičková je nejnadanější autorkou historických románů současnosti vůbec a pro mě osobně Bernardem Cornwellem v sukni. Ano, až tak se mi její knihy líbí.
Strom života je zasazen do neklidného období bojů o moc a vládní nestability mezi kmenovými vůdci, ale i v samotné římské říši. Tektoságové a Volkové se rozhodnou stvrdit smír na velké hostině, ale touha po vládnutí svede Tektoságy ke zradě. Dva hlavní hrdinové - Allecnos (syn vůdce Volků) a Lannicos - se zachrání jen dílem náhody. Jejich spletité cesty vedou dále do římské armády, kde se z nich stanou vyhlášení bojovníci, a můžou se tak po letech vrátit na své území a bojovat o dosažení vlastních statků zpět.
Jak to ale bývá, s mocí roste i chuť, a tak když se jeden z přátel dostane na trůn, jeho charakter se začne měnit. Jak moc dokáže síla přátelství překlenout společenské rozdíly? Co dokáže zhrzená žena? A kam až může vést odmítnutí slepě se podvolit panovníkovi? Věřím tomu, že v tomto obsáhlém románu si každý může najít dějovou linku podle svého gusta.
Vedle klasického "mužského" děje, který je zaměřen hlavně na boje o moc, obranu území, neustálé vpády ze strany nepřátel (a někdy i bývalých přátel) se čtenář může těšit i z příběhu plného lásky. Ať už se jedná o lásku přátelskou, čest mezi muži a věrnost k svému vůdci, tak i lásku mileneckou, neopětovanou i zhrzenou. Ivana Špičková tu rozehrála skutečně špičkový koncert tmelící nejrůznější aspekty, které ale všechny patří do života tehdejší společnosti. Protože život nebyl jen o tom, přichystat oběd a u ohně si vykládat o starých dobrých časech. Život tehdejších lidí byl plný nejistot, nestability, střídání vládnoucí třídy, rozbrojů,... A právě v líčení bojových a vyhrocených scén je pro mě autorka nepřekonatelná - její styl dokáže vtáhnout a uhranout a čtenář pak čte se zatajeným dechem a má pocit, jakoby se mu celá bitva odehrávala přímo před očima.
Přiznám se, že mým oblíbeným hrdinou byl spíše Allecnos - možná pro jeho pravděpodobnější lidství. Protože člověk je od přírody chybující bytost a já nevěřím v neutuchající sílu mužské cti. Ačkoliv chápu, že v románovém ztvárnění se lépe čte o rovných mužích, kteří nikdy neuhli od svého záměru a slibu, v životě to tak většinou nebývá. A tak Allecnos se svými náladami, povahou, která podléhala manipulovatelnosti ze strany silných žen (anooo, moje oblíbené téma :D ) a strachem, mi byl lidsky pochopitelnější než jeho hrdinský a stoický druh. Ale přiznejme si, někdy bych Allecna pěkně kopla do zadku, o tom žádná.
Jediná nevýhoda celé knihy pro mě byla v její délce. Ne že by se člověk stačil nudit. Naopak. Samou akcí a dějovostí se spíše nestačil nadechnout. A v tom je možná Acchillova pata celé věci - v poslední třetině knihy už jsem se cítila lehce fyzicky vyčerpaná, jako bych snad sama mávala mečem a zaháněla Germány od hranic. Kniha je skvělou záležitostí a zaslouží si být čtena, ale připravte se na hutný a výživný příběh, který vás nenechá ani na chvilku oddechnout. Hluchá místa neexistují, stále se něco děje, jakmile odezní jedna tragédie, nastupuje druhá, boje, vpády, odmítnutí,.... A když se dosoukáte do konce, málem vám utrhne srdce, že se další den s Lannicem ani Allecnem nesejdete (a jak sami vidíte, nepostrádám smysl pro patos :D )
Závěrem tedy: všem milovníkům historických románů, dobrodružných děl a silných příběhů vřele doporučuji, aby se do knihy pustili. A vzhledem k překvapivému závěru (který bych já řešila drastičtěji a srdceryvněji :D :D ) se modlím za další knihu o osudech Volků.
Pusťe se do ní!!!!