Osud slavné anglické autorky detektivních románů Agathy Christie je neméně zajímavý a dramatický jako příběhy jejího literárního hrdiny Hercula Poirota. Nejtěžší část svého života, psychické zhroucení, když jí zemřela matka a zároveň se dověděla o manželově nevěře, dokonce sama zpracovala v románu „Já nebyl u tebe, když přicházelo jaro“, který vydala pod pseudonymem Mary Westmacott.

Román L. J. Ashfordové se odehrává o dva roky později, krátce po rozvodu. Agatha zanechává svou dceru v péči internátní školy a své sestry a nasedá do Orient Expresu. Netuší, že cesta do vzdáleného Bagdádu jí změní celý život.

Pochopitelně jí neunikla ta ironie. Seděla tady - ve vlaku, o kterém už se rozhodla, že sehraje roli v některém jejím budoucím románu - a čekala, až jí výplod vlastní fantazie poradí, co má dělat. Jak je vůbec možné, že člověk dokáže vytvořit postavu, která je inteligentnější, bystřejší a má lepší postřeh než on sám?

Téměř polovina knihy se odehrává na cestě. Agatha, která cestuje inkognito, i čtenáři se zde seznamují s dalšími hrdiny příběhu: Katharine, atraktivní a pro muže velmi přitažlivou ženou, která pracuje na vykopávkách v Mezopotámii, Nancy, mladičkou novomanželkou na útěku a Maxem, spolupracovníkem Katharine. Kapitoly ubíhají jedna za druhou, jako plynulá cesta vlaku. Zastaví se v Benátkách, v Istanbulu přestoupí na Taurus Expres do Damašku a odtud se autokarem vydají na poslední etapu jejich cesty do Bagdádu.

Pokud si myslíte, že pět dní na cestách se musí cestující i čtenáři nudit, mýlíte se. Autorka v této části vrství jednu záhadu na druhou, proplétá osudy svých hrdinů a nenechá malé šedé buňky ani chvíli odpočinout. Její líčení prostředí a událostí je natolik věrné, že jsem si sama živě vybavila vlastní zážitek z istanbulského hammamu.

Agatha pocítila na paži čísi ruku. Lázeňská jí gestem ukázala na lůžko a Agatha se na ně poslušně položila. Byla celá v křeči, zatímco čekala, až ji začnou omývat. Vědomí, že jí nějaká naprosto cizí osoba mydlí každou štěrbinku, neodpovídala zrovna její představě relaxace. K vlastnímu překvapení jí však okamžik, kdy se teplá, voňavá žínka dotkla její kůže, přinesl intenzivní potěšení. Lázeňská začala u nohou a obratnými, pevnými tahy se metodicky propracovávala jejím tělem. Než dospěla ke kolenům, upadla Agatha do slastné dřímoty.

Druhá polovina knihy popisuje život našich hrdinů v Bagdádu a na nedalekých vykopávkách. Některá tajemství jsou odhalena, jiná zůstávají ve skrytu srdcí žen i mužů až do samého konce románu.

Dívka, matka, stará bába.
Už byla dívkou a matkou. Takže to už jí zbývá jen to jediné? Aby byla jako ten stále se scvrkávající srpek měsíce nad její hlavou, který bude s každou další uplynulou hodinou bledší a bezvýznamnější?
Je mi třicet osm let.
Ještě nebyla připravená poddat se té úplňkové fázi svého života. Nebyla připravená vzdát se… čeho vlastně? Šancí. To bylo všechno.

Je příjemné, že v doslovu je uvedeno “jak to bylo doopravdy”. Doporučuji přečíst až nakonec, ať máte z knihy skvělý požitek, jako já. Chválím také velmi elegantní obálku knihy.