Rej zelených meteoritů, který přiláká zraky mnoha lidí, je to poslední, co uvidí, než jsou stiženi slepotou, A pak na ně zaútočí trifidi, průmyslové rostliny, mutací proměněné v pohyblivá monstra…
Stále zneklidňující kultovní sci-fi román v recenzované verzi. A v dokonalé obálce. Už jen úvod strhne čtenáře do noční můry plné chodících květin a stovek mrtvol. Jak si zbytek lidstva poradí? Nezanikne pod nadvládou kytek ze SSSR?
U této klasiky klasik jdu zase kapánek proti proudu, protože hodnotím průměrně. Motiv mi přijde velmi zajímavý, první 1/3 knihy mě bavila moc, střed téměř vůbec a závěr byl poutavý, přesto, nebo právě proto, hodnotím střídmě. Neměla jsem vůbec nutkání se do knihy vracet, bohužel. Ale také jsem si stále připomínala jak dávno už je kniha napsána a jak má stále co předat a jak je její postapokalyptická myšlenka vlastně aktuální. Nemůžu knihu úplně doporučit, ale to vlastně ani nemusím, většina, co knihu četli ji rádi mají a vřele doporučí právě oni :-)
Jednoho dne rej meteorů oslepí většinu lidstva na ...
Jednoho dne rej meteorů oslepí většinu lidstva na zemi. Jen málo lidem zůstal zachován zrak. Ti budou bojovat proti tvrdým nepřátelům – trifidům. Velkým rostlinám, které se dokáží pohybovat a smrtelně ublížit.
Jedno z mála sci-fi, které se ke mně dostalo a hned zrovna od mistra tohoto žánru. Jak ho nečtu, tak se mi kniha špatně hodnotí, ale na druhou stranu mě překvapila a čtení mě bavilo.
Od začátku je příběh napínavý a čtivý. Na to, že je napsán už v roce 1951, je neskutečně nadčasový, působí současně. V některých pasážích mě překvapilo, jak je to drsné. Ač je to příběh hlavně o trifidech, více mě bavily ty pasáže, ve kterých se autor o nich zrovna nezmiňoval a řešilo se tam samotné přežití, nevidomost, budoucnost. Ale to bude hlavně tím, že nejsem fanda sci-fi.
Po dočtení jsem se podívala i na film (z roku 2009) a to tedy za mě ne, ani jsem ho nedokoukala.
Této knížky jsem se bála zbytečně. Myslela jsem si, že mi bude trvat, než se začtu a vůbec, než knihu přečtu, ale opak byl pravdou, a nakonec jsem ji přečetla skoro najednou.
Další důkaz, že se člověk nemá bát vystoupit z komfortní zóny a občas sáhnout i po jiném žánru.
Kultovní sci-fi o zaškobrtnutí lidstva mě neposlalo uchvácenou do kolen, jen se mi lehce podlomily. Nápad problému, co nás zničil, mi přijde dost realistický. Obsah knihy, převážně řešící tvoření společenství s různými hodnotami a principy, byl též famózní a sama jsem dlouho přemýšlela v jaké skupince bych skončila. Nikdy to nesklouzlo do nudy, zvraty krásně posouvaly příběh dál, hlavně s pomocí sympatických kytek z přebalu knihy, díky kterým pozorněji zkoumám rostliny v mém okolí. I s přihlédnutím, kdy kniha vyšla, mi bohužel nesedl jazyk (snad překlad) a tak s čistým srdcem nemůžu dát pět hvězd. Ale je to jen o fous a tak lidem, co neřeší moc formu, ale spíš obsah, samozřejmě doporučuji.