Každá knihovnice mi dá za pravdu, že je těžké si vybrat mezi desítkami nových knih, které se týden co týden objevují v “oddělení zpracování fondu”. Podle názvu, obalu, anotace, oblíbeného autora, žánru? Do mého rozhodování mluví i profese trenérky paměti, která má rezervy v oblasti pravé mozkové hemisféry, zejména výtvarného umění. Znáte to: Kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí.

Ve svých kurzech se snažím lidi přimět nejen kreslit, ale také věnovat se ručním pracím, chodit na výstavy, číst o umělcích. A vzhledem k tomu, že účastnicemi jsou výhradně ženy, jsou knihy o osudech umělkyň či partnerek umělců těmi pravými “tréninkovými učebnicemi”.

Před dvěma lety jsem si ke knize Anne Girardové Madame Picasso napsala: “Krásný příběh hýřící barvami, láskou, vášní, oddaností. Umělecké prostředí v Paříži na počátku minulého století je popsáno tak živě, že čtenář má pocit, jako by se sám s těmi mágy štětce a slova procházel Salonem nezávislých.”

Tentokrát jsem si jsem si vybrala Galu Dalí. Prý to byla “inspirativní božská mrcha”. Sám Dalí říká: “Bez lásky, bez Galy, bych nebyl Dalím. To je pravda, kterou nepřestanu křičet do světa, kterou nepřestanu žít. Je mou krví, mým kyslíkem.”

Ano, Gala Dalí byla egoistická a promiskuitní žena, která šla tvrdě za svým: za úspěchem svých mužů a bohatstvím. Zdá se však, že bez jejích odsouzení hodných vlastností by svět byl ochuzen minimálně o jednoho básníka a dva vynikající malíře.

Možná, že hrdinčin neuspořádaný život ovlivnil autorku natolik, že se sama v příběhu často ztrácela. Střídání časových rovin bývá v románech osvěžující, ale čtenář by měl stále vědět, kde se nachází.

I přesto mě tato kniha velmi obohatila. Přiměla mě sednout k internetu a přečíst si pár básní Paula Éluarda, prohlédnout obrazy milence Galy Maxe Ernsta. Dokonce až nyní jsem zjistila, že autorem některých “obrazů - iluzí”, které používá mnoho trenérů paměti ve svých lekcích, je právě Salvador Dalí.