Je fakt, že nejpve mě zaujala obálka s motivem Prahy ve spojení s cizojazyčným jménem autora.
V Praze se kniha odehrává jen z malé části, minulost hlavního hrdiny Arkadije probíhá v Osvětimi a přítomnost v Austrálii, kde vybudoval po válce velkou hračkářskou firmu.
Co se Arkadije týká, byl pro mě velkým překvapením hned několikrát v průběhu čtení, a v jednu chvíli jsem si text musela přečíst dvakrát, abych si uvědomila co vlastně čtu! Právě jeho životní příběh mohl být ještě víc rozvedený, hlavně doba po válce, kdy rozjížděl firmu.
Naproti tomu kniha je zakončena celkem rychle v současnosti průšvihy vnuka Adama, a vlastně je to dobře. Protože Adam, kterému vše spadlo do klína samo, si nic jiného nezaslouží.

Tento román se dlouho tvářil jako jeden z mnoha, který využívá motivu holocaustu. Zdálo se, že jedna z hlavních postav byla stejně jako v mnoha jiných příbězích zformována utrpením v Osvětimi v silnou osobnost se srdcem na dlani. Ne že by toto téma nebylo čtenářsky zajímavé, ale rozhodně by nebylo nijak originální. Protože ale autor nechal příběh vyvrcholit naprosto nečekaně a jedinečně, dávám čtyři hvězdičky.

Můžete člověka znát celý život, můžete s ním dokonce většinu života žít, ale přesto je naivní si myslet, že ho znáte, že víte o jeho životě všechno. Na tomto základě postavil australský spisovatel Liam Pieper (*1984) svůj román „Hračkář“ (orig. The Toymaker, 2016), který tak trochu vznikl i díky české podpoře světové literatury.
Časová linie spojující konec třicátých let minulého století až po dnešek má své tři hlavní postavy, které jsou spojené rodinnými pouty a firmou. Velkou australskou společností vyrábějící hračky pro celý svět. Firmou, kterou po konci druhé světové války založil Arkadij Kulakov, jeden z hlavních hrdinů tohoto románu. Jako uprchlík před bolševikem utekl z Ruska do Evropy, kde v době Německého záboru Československa studuje na pražské Karlově univerzitě medicínu. Jenže jako „sexuální zvrhlík“ je udán a deportován do koncentračního tábora Osvětim. Ale i na místě, které je obrazem pekla, jsou světy, které se vymykají lidské představivosti. Místa, kde by se ďábel mohl ještě učit. A tam skončí i Arkadij.
Do příběhu o lidských tajemstvích a zničených snech vstupuje skrze Adama, jeho vnuka a současného ředitele hračkářského impéria. Muž ve středních letech, který si myslí, že hromada peněz a sebejisté vystupování mu dovolují dělat cokoliv a činit ho tak šťastným. Proto ta až pedofilně pornografická úvodní kapitola. Jenže začíná vidět, že to co si myslí, že považuje za úžasný život, je čistá faleš. Vše se mu pod rukama hroutí - manželství, které je už pouhý termín na dokladech a firma, jenž míří ke krachu. V podivném záchvěvu se snaží vše spravit, jenže vše má spíše opačný efekt.
Třetí postavou v tomto příběhu je Tess, Adamova manželka, která s ním otěhotněla už po prvním rande, a po narození syna zjišťuje, že pro Adama tím manželství skončilo. Utrápená a zklamaná žena, na kterou manžel velice rychle přehodil řízení firmy, aby se mohl plně věnovat svým zájmům. Ale všechno utrpení má své meze. I ona se odhodlá změnit svůj život, který nikam nesměřuje.
Příběh, kterému doslova propadnete už od první kapitoly, má především dvě přednosti – dokonalé zobrazení jednotlivých postav, které Pieper dokázal tak bravurně ztvárnit a charakterizovat a za druhé samotný příběh, který čtenáře nutí otáčet jednu stránku za druhou. Osudy všech postav se točí především kolem starého pána Arkadije. Dobrota sama, která si prošla peklem, jen aby pak už rozdávala dětem štěstí. Pieper čtenáře touto myšlenkou dokáže zcela ukolébat, a poté krok po kroku odkrývat skutečnost, která otřese životy nejen všech protagonistů knihy, ale především čtenářem. Jakoby se téměř snažil tímto dílem tvrdit, že dobro je jen iluze.
Možná až jinak nezajímavé příběhy lidí, pro které život a štěstí se staly pouhými přeludy, dokázal autor podat v propojení s osudem jednoho životem zkoušeného člověka tak poutavě a napínavě, že čtenář v závěru ztratí všechny iluze o tomto světě.
V překladu Jiřího Marka vydalo nakl. Domino na podzim 2017