Dva mladí lidé, vězeň a učitelka, jaro 1969, osamělost, láska, partajnická morálka, vášeň, kořeny, vykořenění…

Scénárista, režisér a spisovatel Václav Matějka letos oslavil osmdesátiny. Snad proto vyšla právě teď novela vycházející z jeho scénáře ke stejnojmennému filmu. Byl natočen v roce 1970 a uveden na festivalu v Cannes v sekci Opera prima. Avšak kvůli normalizaci měl u nás premiéru až v roce 1990. Vedle Petra Čepka totiž druhou hlavní roli ztvárnila Československá Miss 1969 Kristýna Hanzalová, která po dokončení filmu emigrovala.

Jan po pokusu o sebevraždu ve vězení dostává na pár dní dovolenku, aby se “na svobodě” zotavil. Jako dítě domovů, pasťáků a náhradních rodin ale nemá moc míst, kam by mohl jít. Touží po jediném. Zjistit, kdo byla jeho matka a proč tak záhy umřela.

Jarmila již několik let učí v malé vesnické škole. Bydlí v podnájmu, daleko od rodiny. Skrývá trauma, které jí brání v intimním životě. Starý pan řídící se chystá do penze a chce oblíbené učitelce školu předat. Do toho však zasáhne Jarmilina kamarádka a pokřivené pojetí morálky.

Jednoho dne se oba mladí lidé setkají na pohřbu...

Z názvu a obálky knihy bychom mohli usoudit, že se jedná o erotický příběh. Opak je však pravdou. Film ani jeho literární podoba se sice milostným scénám nevyhýbají, ale vnímavý čtenář i divák brzy pochopí, že se před ním rozkrývá psychologické drama. Drama lidí, jejichž současný neblahý život utvářelo neutěšené dětství.

Příběh Jana a Jarmily je velmi silný. Opět mě utvrdil nejen v názoru, že za osud jednoho každého člověka je do jisté míry zodpovědné rodinné zázemí, ale také že nechybí-li nám vůle, můžeme se “z bahna vyhrabat”. Důležité je nemlčet.

A za tu noc ho doktor naučil pár vět, které si má říct, když se blíží nějaký malér - když se v něm něco láme. “Dejchej chlapče, počítej, nepropadej panice. Život nekončí teď ani zejtra, ani za měsíc… Znovu pak ze sebe vyblij to nejhorší, co jsi zažil. Vyhoď to ze sebe jako špatnej chlast. A už se k tomu nevracej! To, co tě čeká, nemůže bejt už nikdy horší. A přestaň si myslet, že nikam nepatříš, že nikoho nemáš…”