Podobné tituly

To že nacisté během druhé světové války loupili po celé Evropě a v Rusku umělecké památky zejména obrazy je celkem známo ale už mnohem méně se mluví o tom, že se stejným zápalem kradli knihy a celé sbírky knih. Kromě tohoto lovu na knihy je v knize zmíněno i pálení knih, které tomuto snažení předcházelo.
—- Tohle snažení zapadalo do celého konceptu takzvaného konečného řešení židovské otázky. Nacistům totiž nestačilo nenáviděný národ fyzicky zlikvidovat ale chtěli zničit i jeho kolektivní paměť a veškeré jeho vědění a zmínky o nich. Moc dobře věděli, jak je slovo mocná zbraň. Proto vynaložili obrovskou energii a velké organizační úsilí aby se zmocnili co nejvíce knih nejen židovských ale také ukrajinských, polských a ruských.
Na územích, které nacisté obsadili měli totiž své sbírky knih nejen Židé ale také ruští, polští a ukrajinští emigranti, kteří utekli před bolševickým terorem do Paříže nebo jiných středisek emigrace.
—- Docházelo pak k situacím, kdy židovští intelektuálové a učenci byli nuceni nacisty třídit ukradené sbírky židovských knih, protože byly tak obsáhlé, že je zloději nemohli odvést kompletní a tak si vybírali ty největší skvosty a zbytek se většinou pálil. Některé knihy se pak židovským učencům podařilo propašovat do bezpečí. Všichni tušili, že je poté, co nebude co třídit čeká stejný osud jako ty méně důležité knihy.
— Autor se věnuje také tomu, jak knihy kradla druhá strana zejména bolševici. Bohužel díky tomu, že Rusové nejsou tak pořádkumilovní a pečliví jako Němci, tak obrovská kvanta knih, která ukořistili bolševici přímo nebo dobyli nad nacisty skončila někde ve sladech, kde je zničila vlhkost, požáry nebo byly rozkradeny. Některé kapitoly jsou věnovány i osudům knih po válce a zde zjišťujeme, že se k původním majitelům vrátil jen nepatrný zlomek knih. Obrovské množství knih, ukradených obyčejným lidem stále zůstává ve sbírkách různých knihoven v Německu a jejich osudy jsou většině lidi lhostejné.
— Kniha se četla dobře, vyprávění bylo dosti pestré a tak se nestalo, že by čtenáře výčty ukradených knihoven a knih, vysvětlování hierarchie nacistických úřadů nebo jiná fakta začaly být příliš nudné. Snad co jediné zamrzí, že autor neměřil všem stejným metrem. Jeho neobjektivní přístup k bolševikům a zejména Leninovi nešlo přehlédnout. A přitom komunismus má na svých rukou mnohem víc krve než nacismus.