Johanitský rytíř Wolfram Katzinger z Olšové se rozhodl opustit řád. Trápí ho však dvě myšlenky: lze tak učinit bez ztráty cti a dokáže se od života, který jej silně poznamenal, zcela odpoutat? Osud mu však připraví téměř šalamounské řešení, když jej nakonec zavede až do bezprostřední blízkosti nového velmistra českého řádu Johanitů Bertholda z Hennebergu a mladého krále Jana Lucemburského.

Jeho švagr Beneš z Vřesova odchází ze služeb svého lenního pána Petra z Rožmberka s pocitem nespravedlnosti v duši, ale odhodláním znovu pozvednout vypleněnou rodnou tvrz Vřesov. Má smělý plán.

František Niedl z Českých Budějovic, profesí elektromontér, bývalý učitel v autoškole či majitel cestovní kanceláře, začal psát až ve svých třiatřiceti letech. Dnes, v osmašedesáti, má na kontě více než dvě desítky knih a patří mezi oblíbené spisovatele. Niedlovo autorské pole působnosti je široké. Napsal postkatastrofickou sci-fi i román ze současnosti. Nejvíce jsou však čtenářům známé jeho historické příběhy. Ke mně se jako první dostal třetí díl série Rytíři z Vřesova Ve službách mocných.

Mé hodnocení jedním slovem: nadšení! Děj krásně plyne. Krutý, hrubý, násilnický, jedním slovem temný středověk je popsán věrohodně a barvitě i bez vulgárních slov či drastických nebo nechutných výjevů.

str. 47
Říká se, že dobrý truňk uvolní myšlení a někdy při tom napadne člověka i to, co mu doposud nedocházelo. Večer tedy zašel Beneš do lazebny, která se nacházela pod skálou u Vltavy, jen kousek od motu vedoucího do Krumlova, kde se mohl najíst i napít. Poručil si káď s vodou, v níž se před ním ještě nikdo nekoupal. Bylo to sice dražší, zato mnohem příjemnější, neboť věděl, že se koupe ve vodě, do které nikdo před ním nevypouštěl nic nevhodného ze svých útrob…

Sám autor říká: „Vždycky mi byly vzorem obrazy z Markéty Lazarové a Údolí včel. Tam je ten středověk tak, jak já si ho asi představuji. Čtenáři mi často říkají, že si s mými knihami opravdu připadají jako ve středověku. Možná to bude tím, že do děje vstupuji s hrdiny, prožívám to s nimi. Často jsem pak skutečně unavený psychicky i fyzicky.“

Milovníci příběhů z minulosti také ocení, že autor se poctivě věnoval hledání historických faktů: „Pokud bych to neudělal, z knihy by vznikl brak. A není nic horšího, než když autor svým dílem uráží čtenáře. Studium faktů je poměrně pracné i vzrušující, někdy mě odvede úplně jinam, než jsem chtěl, ale stojí to za to.”

Do hlavních hrdinů se ihned zamilujete, radujete se s nimi i trápíte, při bitkách na ně křičíte: “Pozor, za tebou!”... Stále otáčíte stránku za stránkou, celí v napětí, jak to dopadne. A už je to tu. Konec. Tak brzy? Za pár hodin? To není možné! Přece to musí nějak pokračovat dál! Ano! Už teď autor avizuje čtvrtý díl Království meče.

Do příběhu jsem se dostala i bez toho, abych znala osudy hrdinů z předchozích dvou knih. A to je také velký klad - ne každý rád čte dlouhé série, ale pokud příběh zaujme, může číst i “pozpátku”.

Přesto kniha jednu chybu má: špatnou redaktorskou práci, t.j. hodně chyb či překlepů. Škoda.