Za Rakouska a první republiky bývali vážení gymnaziální učitelé autory důkladných monografií. Jiřímu Skoupému by se při dnešních poměrech na středních školách asi nikdy nepodařilo takovou monografii napsat. S tehdejšími pány profesory ho pojí především láska k charakteristickému detailu, přesnost a schopnost vystihnout atmosféru doby před rokem 1918 a po převratu. Píše s talentem soudničkáře. Např. vylíčení událostí po Lojkově smrti je srovnatelné s Těsnohlídkovým nekrologem v Lidovkách - Svědek sarajevského atentátu. Formulace policejního komisařství v Husovicích, zachované v archivu Okresního soudu civilního v Brně, k tomu mnohdy provokují:
"Při výslechu udala jmenovaná u zdejšího úřadu, že její syn Leopold Lojka nařídil, aby dala pokladnu otevřít, poněvadž prý nemá času, aby sám šel s pokladnou k zámečníkovi. Šetřením bylo zjištěno, že údaje jmenované se nezakládají na pravdě, ..."
Jiří Skoupý sebral svědectví, jež se základají na pravě, i ta, jež vyvrací (např. příběh konfidenta Franze Urbana). Ale umí krásně vyprávět.