Trhlina mě nadchla - a jak zde již někteří psali - naprosto pohltila. Bohužel to znamená i zklamání z dalších knih pana Kariky - protože kromě Strachu a Smrště (až na ty dlouhé filozofické úvahy na konci) už to prostě nemá ten "drajf". Trhlinu jsem poprvé potkala jako audioknihu (vlastně dramatizace - zkrácený obsah) - a musím uznat, že je dost dobrá. Ta mě přivedla ke knize papírové i k filmu. A přiznám se, že všechny tři provedení (kniha, audiokniha i film) už mám za sebou minimálně desetkrát - a pořád vnímám tu atmosféru. To se u dalších bohužel nepovedlo. Trhlina je ale skutečně super.

Další titul pro milovníky tiché hrůzy....
Parta několika mladých lidí se snaží zjistit, kolik pravdy je na pověstech o lidech, kteří se už po dlouhá desetiletí ztrácejí v nevelkém pohoří Tribeč. Příběh vyprávěný jedním z účastníků pomalu graduje až ke svému pochmurnému závěru.
A opět nás nutí zamyslet se nad tím, co je pravda a co fikce.

Trhlina je naprosto neuvěřitelná kniha. Jedná se o celkem 3 nahrávky rozhovoru mezi Josefem Karikou a jistým Igorem, který se mu ozval na základě jeho předchozí knihy Strach. Igor chtěl pouze to, aby se tento příběh dostal mezi lidi. Myslím si, že se mu to povedlo bravurně. Kniha pojednává o pohoří Tríbeč na Slovensku, které je známo jako místo, kde beze stopy mizí lidi. Trhlina je vlastně svědectvím člověka, který v Tríbeči byl. Nebo možná nebyl? Jak píše sám autor, nikdo z nás nemůže vědět, jestli si to Igor celé vymyslel nebo jestli se to skutečně stalo. Nicméně, je tu stále ten fakt, že lidi tam skutečně mizí. Necháme už na čtenáři samotném, jaký obrázek si udělá. Za sebe mohu říct, že je to skvěle napsaná kniha snoubící parádní thriller a fakta, jež některá doplnil sám autor. Trhlina mě naprosto posedla a proto patří Tríbeč a přespání na Javorovém vrchu mezi má přání. O některých věcech se zkrátka musíme přesvědčit sami.

Přečetla Aida z Trutnova

Jelikož jsem takříkajíc "cáklá" konspiračními teoriemi a svou paranoiu si prohlubuji pravidelným čtením časopisu Enigma, Trhlina mě totálně pohltila. I skeptik po přečtení musí být na vážkách, zda je/není na příběhu něco málo pravdy. Obsahově víc prozrazovat nebudu, ale ještě bych tu zmínila zajímavost: Na cestě č. 65, která se v knize zmiňuje, je úsek se statisticky nejčastějším výskytem dopravních nehod a tragických úmrtí, se 13. listopadu 2019 odehrála tragická nehoda autobusu, při které zahynulo 12 lidí.

Poslední stránky jsem dočítala překotně, abych už už zvěděla konec příběhu... a nakonec jsem si musela přiznat, že to jaksi nebylo úplně ono. Téma v podstatě výborné, ale historka záhadného meziprostoru mohla být zpracovaná lépe. Moje dcera byla z knihy ovšem nadšená, tak je možné, že jsem pouze starý unavený čtenář, kterého jen tak něco nepřekvapí a nenadchne :-)

Doporučuju, skvělá kniha

Nejsem přívrženec ani sci-fi, ani hororů, ale tahle kniha mě fakt "vyděsila", příběh bravurně napsaný. Vede k zamyšlení, dokáže vyvolat touhu číst a číst dál. Čtenář se musí překonat a knihu odložit a jít spát. Mám chuť si další knihy od tohoto autory přečíst. Za mě - skvělé. SP

Přečetla si knihkupkyně ze Slaného

Absolvent vysoké školy Igor se díky brigádě dostává do starého ústavu pro duševně choré. Nalézá zde tajemný trezor a jeho zvědavost je obrovská. Souhrou náhod k němu objeví klíč a netuší, jaké šílenosti ho budou v následujících měsících čekat. Uvnitř trezoru jsou spisy a nahrávky z roku 1939 o jistém Walterovi Fischerovi, který záhadně zmizel na slovenském pohoří Tríbeč. Vše ale ukazuje na fakt, že se po několika měsících našel dezorientovaný, poraněný a ve velmi špatném duševním stavu. Igor se vydává přijít této záhadě na kloub společně s Davidem a Andrejem, které chce využít k vytvoření článku na blog a oba tak pomoci lsti zapojuje do svého plánu.
Začátek knihy mě dostal - prvorepublikový blázinec, tajemný trezor a ještě tajemnější pacient. To je ale bohužel vše. Poté se čtenáři dostane jen samé vysvětlování, hledání důkazů a objasňování faktů. Zvrat a útěk od nudy přichází až zhruba sto stran před koncem. A pak se začínáte opravdu bát. Představujete si samu sebe neslyšící, bez bot, pronásledovanou světly a hnanou strachem po nejhustším lese. Bylo to monstrózní a příšerně děsivé. A pokud je tento příběh opravdu postaven na pravdě a jestli někde existuje někdo, kdo toto vše zažil, tak nechci, opravdu nikdy nechci jet na Tríbeč.
Styl psaní je velmi poutavý, občas ale působí tvrdě a možná až neosobně.

Za mě rozhodně doporučuju, brilantně napsáno přesně tak, aby bylo těžké odlišit na kolik je text pravdivý a do jaké míry je to fikce. Svého času jsem dost četla severské detektivky atd., na české, potažmo slovenské autory jsem koukala trochu "přes prsty", ale Karika mě přesvědčil, že i z našich krajů může vzejít super kniha, navíc napínavá a s pěkným jazykem! :) Navíc oceňuju, že za celou knihu nemusí téct potoky krve a dít se kdejaká zvěrstva..(nic proti Nesbo..:))

Román na pomezí horroru a thrilleru Trhlina jsem objevil díky Jardovi Konášovi (Hudební masakry, Příběh písně na Streamu ale hlavně Čtenář Jarda na Youtube), který recenzoval nejen Trhlinu ale i předcházející horror Josefa Kariky pojmenovaný Strach. Mimochodem se na něho párkrát v textu Trhliny autor odvolává ale určitě není nutné mít nejdříve přečtený Strach. Na jednu stranu bych chtěl Jardovi za doporučení této knihy poděkovat a druhak musím říci, že díky tomu, že svou nadšenou recenzí ve mne vyvolal téměř nesplnitelná očekávání mi trošku zkomplikoval vnímání této knihy. Tím nechci říci, že kniha není výborná, spíše jsem k ní již nemohl přistupovat s úplně čistou myslí ale měl jsem již vytvořený nějakou představu, s kterou se nakonec děj knihy zcela neshodoval. Ale to je spíše můj problém.
— V jednoduchosti je tento román dost podobný pseudodokumentárním horrorům jako je Záhada Blair Witch, jen zde roli zlého monstra nehraje žádná osoba nebo obecně persona ale místo a to konkrétně malé slovenské pohoří Tribeč. A kupodivu to funguje. I když by asi většina čtenářů nečekala.
— Velkou devizou autora jsou parádně napsané postavy. Nejdříve vypadají dost černobíle, až archetypálně ale postupně zjišťujeme, že sovy nejsou, čím se zdají být a i naši hrdinové mají více než jednu tvář. Zejména, když už dojde k výpravám do pohoří Tribeče, tak se postupně vztahy jednotlivých postav vyostřují a na povrch vystupují běsy a nepříjemné povahové rysy každého z nich. Ponorková nemoc panující mezi touto čtveřicí různorodých lidí je pro autora vděčné téma a čtenář si asi také dovede představit, jak by v obdobné situaci tekly nervy jemu.
— Ať už v první části knihy odehrávající před oběma výpravami do slovenských hor, tak v obou líčeních již samotných návštěv Tribeče udržuje autor slušné tempo vyprávění a občas si dovolí odkaz na různé aktuální fenomény jako jsou třeba dezinformační záhadologické weby nebo mizivé uplatnění některých vysokoškoláků v praxi. je až s podivem, že stačí vzít tak trochu pragmatického blogera, jeho partnerku, dva cizí lidi, kteří jsou tak trochu vzájemnými protipóly a umístit je do zajímavé lokace. Sartre tvrdil, že peklo jsou ti druzí, což poznal asi každý a v této knize se s vzájemnou antipatií hodně operuje.
— Tak abych se zbytečně někam nezabrušoval, musím konstatovat, že knihu mohu s klidným srdcem doporučit ale zároveň doporučuji si nehledat další recenze a nedejbože nesnažte se zjisti děj knihy. S otevřenou myslí, si příběh více užijete a i když asi nebudete mít problém si v noci během čtení zajít na záchod bez rozsvícení všem světem v domě, tak kde o povedený horror.