Další ze skvělých knih Světlany Alexijevičové, která tentokrát posbírala svědectví Bělorusů, na které měl výbuch černobylské jaderné elektrárny přímý nebo nepřímý dopad. Někdy prostě stačí nechat lidi vyprávět a výsledek je velmi působivý. Pro mě osobně byla překvapivá například svědectví těch, kteří nedokázali pochopit, že něco, co nelze vidět ani uchopit, může skutečně zabíjet. A tak se pokoušeli potají sklidit brambory z vlastních políček (byla přeci skvělá úroda!), anebo auta, vybavení domácností a sušené houby zamořené radioaktivními látkami prodávali dál. Smutné byly příběhy lidí, kteří se evakuovali do bezpečných oblastí, kde si k nim nikdo nechce přisednout v autobuse anebo sedět ve školní lavici, a tak jsou doživotně vyčleněni na okraj společnosti. Chaos při likvidaci požáru, léčba nemoci z ozáření všespásnou vodkou se sádlem, uprchlíci z válečných zón SSSR, kteří v okolí Černobylu našli konečně "bezpečí", a samozřejmě nesčetné případy trýznivého umírání a bezpočtu smrtí, tím vším kniha překypuje. Obrazy, které jsem si při čtení knihy nemohla nepředstavovat, si v paměti uchovám snad navěky.

Přečetla si knihkupkyně z Benešova

Autorka se vydává do Černobylské oblasti, aby mohla promluvit s lidmi, jejichž živost neštěstí zásadně ovlivnilo. Vznikl tak soubor rozhovorů, ve kterých lidé popisují, co se stalo v den výbuchu a co se odehrávalo po něm. V knize hovoří jak vdovy po hasičích, kteří byli povoláni bez ochrany, tak i rolníci, vědci, straničtí pracovníci a mnoho dalších. Je neuvěřitelné kolika lidským utrpením by se mohlo předejít, nebýt zbabělých lidí shora, kteří chtěli svou chybu ututlat. Lidé příliš dlouho fungovali v nevědomí, co se právě. Někteří byli později evakuování, ale většina čekala marně.
Své osobní příběhy o lásce, životě a hrůzách, které prožili a stále prožívají vypraví s ohromnou cituplností a smířením. Lidé, kteří v Černobylu stále žijí, ulice se dokonce jmenuje „Černobylská“, každý den potkávají následky katastrofy. U sebe, svých přátel, svých dětí. Někteří stále pracují v blízkosti rektoru, neboť bez něj už by nemohli fungovat. Někteří, nebýt nemocní, dávno by na katastrofu zapomněli. Rozhovory jsou nejen upřímným odkazem k neštěstí, ale i jakýmsi varováním před technologickou apokalypsou, ke které by už nemělo za žádnou cenu dojít.
Tento rok vyšel také dokumentární seriál s názvem Černobyl. Toto téma určitě není nic pro slabé povahy, nicméně musím ocenit, že na rozdíl od jiných dokumentů, kde se často zapomíná na spoustu jmen, je tento opravdu dobře zpracován, jak po informativní stránce, tak i vizuální.

Dočtena Modlitba za Černobyl.
Co - na něco tak otřesného - říci? Prostě je v tom nechali. Miliony lidí. A proč? Protože strana a vláda se nemýlí, a když je atom mírový- tak je prostě mírový! Nepřítel číhá na naše chyby - a my přece žijeme šťastně a budujeme mír! Ne, nepotřebujeme pomoc! Sovětský člověk nepotřebuje ani kapku jódu a ve smrtící radiaci plní plány pětiletky. Jen tak - v tričku a montérkách. Jsme přece sovětští lidé a vyhráli jsme válku! Co uděláme s radiací? Zakopeme ji do země - takže ta je teď radioaktivní na povrchu i pod ním. Co s produkty ze zamořené oblasti? No- přece to nevyhodíme, ne???! Zkrmí se to všechno. Lidé a zvířata to snědí....Nebudeme přece šířit paniku, že jde o něco vážného. Kdo šéfuje jaderné elektrárně? Odborníci na jádro? Ale kdež - prověření soudruzi přece!
Pamatuji se, že ani nám tu nic neřekli, že i my jsme "jásali" na Letné a opalovali se v parku. Bylo přece krásně. I já si vzpomínám, že jsem nevěřila vlastním očím, když ukazovali reaktor a LIDI, kteří tu radiaci zasypávali.... Tolik lidského (a nejen) utrpení, zmařených životů, na generace dopředu... Kdo pošle nezbrojené lidi proti tankům - ten tohle asi vnímá jinak. A oni jiní opravdu jsou. Pokorní, ustrašení, hloupí a nevzdělaní .... Něco mají v genech a za něco sami nemohou. Jen doufám, že už je to - alespoň trochu - "jinak" ..... Kvůli nim. Kvůli nám.

Beroucí dech, naprosto doporučuju!!!

Vskutku syrové příběhy, o to více, že se nejedná o žádný smyšlený horor. Nedoporučuji slabším povahám, nicméně četba je to velmi poučná a zajímavá, zvláště v dnešní době, kdy se začíná na minulost zapomínat. Aneb Černobyl z pohledu člověka. Sbírka velmi dojemných příběhů o krutém údělu těch, kteří zažili Černobyl.