Sní androidi o elektrických ovečkách?
Ve světě nepříliš vzdálené budoucnosti vyhubila jaderná válka většinu živočišných druhů a část lidstva se přestěhovala na Mars. V pozemských městech život přetrval, ale bez zvířat. Jen málokdo si může dovolit...
"Sní androidi o elektrických ovečkách?" (1968) je román amerického spisovatele Philipa K. Dicka, v němž science fiction povyšuje na filozofický žánr. Autor vyšel z povídky "Černá krabička" (1964), kde poprvé představil náboženství Mercerismus a krabičku empatie. V románu se zabývá otázkou lidství ve světě, ve kterém člověka a humanoidního robota (androida) dělí už jen empatie. Co ale dělat s androidy, kteří jsou natolik lidskými, že nechtějí být jen stroji, utíkají a zabíjejí? Kteří někdy ani sami nevědí, že jsou androidy? Musejí být chyceni, podrobeni speciálnímu testu a posláni „na odpočinek“. Když nájemný lovec androidů Rick Deckart v románu vyčítá výrobci Rosenovi, že testy mohou být jednoho dne neúčinné a že jeho podnik nikdo nenutí, aby vyvíjel roboty do takového stadia, dostane se mu alibistické odpovědi: „Vyrábíme to, co chtějí kolonisté. Řídíme se tímhle dobou prověřeným principem, který provází každé podnikání. Kdyby naše firma nevyrobila tyhle vysoce pokrokové humanoidní typy, udělaly by to jiné firmy v našem oboru.“ Nepředvídatelné milostné setkání Ricka s androidkou Rachael Rosenovou je pak těžištěm filozofických úvah románu. Její otázky („Jaké to je, narodit se? Jaké to je mít děti?“) jsou lidské a Rick začíná pociťovat lásku, empatii a přitažlivost k neživému. A jak k tomu lakonicky poznamená Rachael před jejich sexem: „Nemysli na to, prostě to dělej. Nepřestávej a nefilozofuj, protože z filozofického hlediska je to smutné. Pro nás oba.“ Dvouletá Rachael, které zbývají dva roky „života“, pak ještě po úvahách nad lidským stárnutím a smrtí shrnuje odlišný úděl androida slovy: „My neumíráme, my se vyčerpáváme jako mravenci.“ V jejích slovech Rickovi zaznívá vlastní úděl, když je nucen svým nadřízeným během jednoho dne zlikvidovat šest uprchlých nejmodernějších androidů. Stává se jen lidským strojem na zabíjení androidů, kteří se mu lidstvím neustále přibližují. Začíná k nim proto přirozeně cítit empatii a zjišťuje, že svou profesi už nebude schopný vykonávat. Podobně jako romány Simulacra (1964) a Můžeme tě stvořit (1968) je i tento Dickův román založen na hledání, v čem tkví esence lidskosti. A opět nedává jednoznačnou odpověď, což je dáno autorovou snahou se důsledně vyrovnat s tématem. Román volně zfilmoval Ridley Scott. Od jeho kultovního snímku Blade Runner (1982) se ale literární předloha dějově, postavami i obsahem významněji odchyluje. Film obnovil a udržuje zájem veřejnosti o Dickovo dílo, přestože autor sám se premiéry už nedožil.
Nejlepší kniha, co jsem od Dicka četl. Spousta nápadů, skvělá atmosféra beznadějné budoucnosti. Na Zemi zdecimované posledním jaderným konfliktem přežívá hrstka lidí, všudypřítomný spad, hrozba degenerace, pravidelné lékařské prohlídky, ti odvážnější už dávno emigrovali na Mars.
Jedna z knih, která mě úplně dostala. Naprosto perfektně stvořený svět, atmosféra, postavy. Jedno z těch geniálních děl mistra PKD. Film jsem bohužel neviděl.
V knihe som nasiel preklepy a myslim ze aj gramaticke chyby. Preklad nazvov veci sa mi zda hrozny, chcelo to viac fantazie od autora!
Pribeh pekny. Ale ako vacsina citatelov som bol ovplyvneny tym ze som predtym videl film. No a tym padom nebol film doplnenim /alebo spestrenim/ knizneho pribehu, ale kniha doplnenim filmu.
Dal by som dobre hodnotenie 4/5 ale kvoli /podla mna/ zlemu prekladu davam len 3/5.
Jednoznačně nejlepší kniha jakou jsem kdy četl... P.K.Dick je Génius... A KONEČNĚ vyšel dotisk, čekal jsem na něj pěknou řádku let... K této knize není co dodat, tato kniha se musí číst...
Určitě jedno ze špičkových děl žánru.Typická dickovská atmosféra.Trochu o něčem jiném než film.Nutno mít při čtení mozek.
Jedná se o druhé vydání. Jsem zvědavý na překlad.
Původní název je ale stejně hezčí.