........a pro mě největší prozaické dílo v dějinách naší literatury. Vše je zde mistrovské, vše promyšlené; autor zde s těžkou lehkostí sobě vlastní popisuje osud člověka, malého, bezvýznamného, který však přesto, nebo právě proto se nechá ulovit pro vyšší cíle Třetí říše, s láskou odpraví svou milovanou nadoblačnou ženu, která by bez arijské krve v novém šťastném uspořádání velice trpěla. Knížka je přestovše(a nebo zase právě proto) plná lehkého morbidního humoru, prapodivných postaviček s poselstvím, které vás pronásledují na každém kroku. (Navíc u Fukse jeden zvláštní jev - knížka je čtivá (-: ) 'Smrt není zlá, ale musí být zajištěn pohřeb žehem!'