V jejich sbírkách vnímám snahu zachytit ve svých básních i výstižných fotografiích ten správný moment v toku života. Daří se jí to. Nestalo se mi, abych četl poezii se stejným napětím, jako napínavý román. Výkřik do tmy je ještě obohacen o cyklus Pražské motivy. Je to zajímavý pohled na současnou Prahu, myslím, že by samostatná sbírka stála za to. Není v současné době moc takto kvalitních knih i po výtvarné stránce.
Buhuslav

S přáteli nad vínem jsme rozebírali, čím si nás získala poezie Ireny Topinkové. Zvítězilo slovo : autentická. Snadno do Vás pronikne, zabydlí se a zůstává. Nepropadá extrémům. Žádná zbytečná matoucí slova, odvádějící od tématu. Nepředvádí se. Umí vystihnout podstatné. Nepropadá ani v současnosti extrému opačnému : poezie nejen ohlodaná na kost, ale kosti mají ještě osteoporózu. Postupoval jsem od Výkřiku do tmy zpět zvědav na vývoj autorky. Žádné výrazné změny, prvotina Když nespím překvapila svojí vyzrálostí. Snad jen nyní větší okruh námětů. Cítím se s její poezií dobře. Alexandr M.

Krásné verše ze života oproštěné od zbytečného balastu. Básně, někdy krátké, ale s dramatickým obsahem. Otevírají dveře do života, který známe, ale jako bychom ho teprve nyní skutečně jasně uviděli. Smysl pro detail nejen v básních, ale i v zajímavých fotografiích, kterými autorka své sbírky ilustruje. Obdivuji Výkřik do tmy a zároveň si uvědomuji, že takto na mne působí všechny její sbírky již od prvotiny. Konečně poezie, která vychází v důstojné podobě.

Poprvé jsem se seznámil s touto autorkou u sbírky Výkřik do tmy. Okouzlila mne pestrost námětů, poetičnost a emotivnost textů, to vše podtržené vypovídajícími fotografiemi. Ovlivněn touto mimořádně výpravnou knihou, zakoupil jsem si i dotisk prvotiny Když nespím. Byl jsem překvapen vyzrálostí autorky u první sbírky. Nyní již dočítám Noční úvahy a když mám vybrat nejlepší, zjištuji, že jsou to básně napříč všemi sbírkami. Nadšený čtenář.

Protože stále ještě dostáváme kladné reakce na křest knihy Výkřik do Tmy, který u nás proběhl už v listopadu, rozhodli jsme se na tento titul rovněž reagovat. Jsme galerie, akce tohoto typu pořádáme jen výjimečně, ale sbírky této autorky jsme si opravdu oblíbili. Jako galerii nás zaujalo hlavně souznění krásných fotografií s texty básní. Je to zajímavý nápad, výsledkem jsou emotivně silně působící poetické sbírky. Doba, kdy básně vycházely krásně ilustrované na kvalitním papíře vázané ve vazbě, která sama o sobě bývala uměleckým dílem, je jíž minulostí. Proto tím víc oceňujeme nejen básně, ale i výtvarné pojetí celé knihy této autorky je to v dnešní době výjimka, která si zaslouží podporu. Tým Galerie Jakubska

Jsem od dětství vášnivý čtenář. Přesto jsem se o poezii až na pár výjimek moc nezajímal. Když jsem asi před 4 lety rozbalil o vánocích balíček se sbírkou básní Když nespím, nasadil jsem povinný úsměv a knihu prolistoval. Zaujaly mne fotografie, kvůli nim jsem se podíval i na texty. Některé básně byly pro mne zjevení. Volaly na mne: Ano, tohle jsem také zažil. Přesně to si myslím, takto to cítím, jen napsat to nedokážu. S napětím jsem očekával, jestli tato sbírka je výjimka, nebo budou další. Mám tři sbírky této autorky. Všechny mají společnou sílu emocí, každá je v něčem jiná. Výkřik do tmy je poetická sbírka, která neztratila nic z výše popsaných kladů, navíc je obohacena o zajímavé postřehy ze současné Prahy - cyklus Pražské motivy by se mi líbil jako samostatné vydání v rozšířené podobě. Touto čtenářskou recenzí vlastně reaguji na všechny tři sbírky. Nejdříve jsem považoval Výkřik do tmy za nejlepší, jenže proč se pod vlivem momentálního rozpoložení rád vracím k oblíbeným básním v obou předešlých sbírkách?

Bylo potěšením pro malé nakladatelství jako Gemini tuto, již třetí sbírku poesie autorky vydat. Tvorba paní Topinkové vyzrává, ne-li již vyzrála na kvalitu, jemnost, senzitivní postřehy a nazývání i všedních, rádoby nepodstatných věcí kolem nás, které jsou často opomíjeny. Tato kniha, ostatně i jako dvě před ní, jsou pohledem z duše a do duše. Každého z nás něco rmoutí a mnohdy nemůžeme najít příčinu. I proto je tato sbírka mnou ceněna, a to nejen pro samotnou poesii, ale také pro fotografickou přílohu, která dodává knize jistou plnost. Piště dál pí Topinková i děkuji. Marek Zajac, Gemini Publishing.

Obojí musí mít v sobě emoce, jinak je to nuda. Rád doprovázím básně na housle - pokud mne osloví. Snad proto se mi dobře, již potřetí, improvizovalo na křtech sbírek Ireny Topinkové. Jsem vždy zvědav, jak souhra básní a hudby zapůsobí na posluchače. U Výkřiku do tmy se křest protáhl na 2 hodiny, tak dlouho udržet u posluchačů bez přestávky naprostou soustředěnost a napětí je výjimečné. Vypovídá to o kvalitě básní víc, než cokoliv jiného.

Alexandr Shonert.

V Jakubské ulici na Starém Městě je jedna milá galerie. Spravuje ji a (také svoje) obrazy vystavuje pan Alexandr Oniščenko, člověk s úžasným knírem. Kromě barvami hýřících obrazů (jak je to potřeba v tomto šedém podzimním počasí) se v galerii zabydlela i poezie. První listopadový úterek tady křtila již třetí sbírku veršů paní Irena Topinková. Nazvala ji Výkřik do tmy. Přišel jsem včas a přesto již bylo plno. Že by nastávala doba, kdy se na poezii bude stát fronta? No kéž by! Paní Irena si sama celý večer moderovala, četla své verše a uváděla hudební hosty. Vše působilo lehce a důstojně. Vlastní verše ale nehrají na lehkou strunu. Jsou skutečně výkřikem do tmy doby a lidského života. Přitom nejsou temné. Někde na konci je světýlko. A v tom je veliké umění paní básnířky! Téměř bez dechu jsem poslouchal a … všemu rozuměl. To jsou verše o nelehkém žití a současně odvaze jím jít se zdviženou hlavou. Kdosi z přítomných poznamenal, že co do poezie se nikdy necítil příliš sečtělým. Ale kdyby bylo více takových básní, jaké ten večer v Jakubské zněly, tak by na tom byl mnohem lépe … Ano, mnohé básnění umí v čtenáři a posluchači zvyšovat napětí. Ale co potom s ním? Poezie Ireny Topinkové umí duši otevřít, ale také laskavě pohladit a zklidnit. A že přitom mohou oči zvlhnout? Inu, takový je život. Vážená paní Ireno Topinková, pište dál!