Je vidět, že ve filmu šlo o výpravu na Jupiter, zatímco Clarke měl představu takovou, že výprava povede mnohem dále a pouze gravitace Jupiteru poslouží jako prak pro nabrání rychlosti do vzdálených končin vesmíru.
Ve výsledku je to ale jedno, jelikož stejně byl nakonec cílem tajemný objekt zcela opovrhující matematickými i fyzikálními zákony. Kdo ví, zda tajemný objekt nepředstavuje něco jako demonstraci k pokoření lidské povýšenosti o znalostech vesmíru.

Společně s románem "Setkání s Rámou" je "2001: Vesmírná odysea" nejlepší kniha od A. C. Clarka z těch, které jsem dosud četl. Výborně vystavěný příběh, všechny tři části mají své opodstatnění a přísnou logiku. Všechny děje, zejména v závěru, i když byly třeba těžko představitelné, byly naprosto uvěřitelné. Z knihy je na každé stránce cítit, že autor, přestože je vystudovaný fyzik, netrápí nás suchopárnými výklady a nerezignuje na čtivost a plynulost děje. Jediné, co mi snad bylo trochu proti čtenářské srsti, byla "vzpoura" počítače HAL(a) 9000, ale na druhou stranu i zde byl autor velmi předvídavý, protože zřejmě většina z nás někdy bojovala u svého PC s nějakou tou donekonečna se objevující hláškou "ERROR". :-) Po dočtení knihy mi bylo jen trochu smutno z dnešního světa, kdy většina lidstva podle mého názoru zcela rezignovala na odvěkou touhu člověka vydat se vzhůru ke hvězdám.

Symbolická pouť člověka od jeho zvířecích počátků, přes první kontakt s mimozemskou civilizací a konflikt s umělou inteligencí, až po přechod na vyšší úroveň existence. Tak se dá ve stručnosti popsat jedinečné dílo Arthura C. Clarkeho, které vzniklo zároveň s dokonalým filmem Stanleyho Kubricka. Samotná odysea si vzala za základ povídku 'Hlídka', kterou časopisecky publikoval Clarke v 50. letech, ale až právě Kubrick v roce 1964, kdy hledal námět pro 'příslovečně dobrý sci-fi film', oslovil svého přitele Arthura a společně vytvořili scénář k mistrovskému filmu. Clarke zároveň s natáčením sepisoval knižní podobu, která se objevila na pultech knihkupectví týden po premiéře filmu. Oproti filmu se kniha liší pouze v detailech, je zde více prostoru pro popis technických podrobností a delší dějovou linku. Clarkeho styl je velice čtivý, nepoužívá dlouhá souvětí a složité slovní vazby, často se vyjadřuje technickým jazykem, který přibarvuje správný nádech sci-fi v epických pasážích, ke konci knihy se nevyhýbá uměleckému popisu cestování napříč vesmírem. Crake 2001: Vesmírná odysea je nádherným příkladem správné sci-fi a její čtení je blahým potěšením, které nejde přečíst jinak než jedním dechem. Kniha a film jsou oslavou lidského bytí a jeho (r)evoluce v nekonečném moři vesmíru.