Těžké téma. Pro autora, který byl v době psaní reportáží plným právem plný emocí, i pro čtenáře s odstupem skoro 30 let. Je k neuvěření, jaké hrůzy se děly nedalo od nás, a Evropa, která sama sebe označuje za humánní, neslyšela, neviděla. I díky této knize nebude možné zapomenout.

Tato kniha vyšla poprvé v roce 1996, kdy byla válka v bývalé Jugoslávii o které kniha vypráví byla ještě hodně čerstvá. Nedávno ji znovu vydalo kultovní vydavatelství Absynt protože s příchodem uprchlické krize a vzrůstající agresivitou Ruska se hrozba etnických konfliktů a genocidy stala opět aktuální.
— Kniha je takovou sbírkou reportáží z působení autora během balkánských válek. Rozhodně to není nijak příjemné čtení. Ale není to chybou autora, protože ten píše dobře ale je to záležitost toho, že píše o velmi šeredných věcech.
— Autor se moc nezmiňuje o příčinách konfliktů na Balkáně, které se datují až do doby těsně po první světové válce. Jan Urban popisuje jak etnické násilí balkánských válek, tak neskutečně neprofesionální vojáků chování různých mezinárodních vojenských mírových sil, tak i různých politiků, kteří se pokoušeli vyjednávat různá mírová jednání.
— Stejně tak zde popisuje své vlastní zážitky z těchto konfliktů a také příběhy lidí, které na Balkáně potkal a s kterými často udržoval přátelství. Líčení života v obklíčeném Sarajevu je opravdu velmi drsné a podobně nepříjemné je i popisování událostí v jiných oblastech bývalé Jugoslávie.
— Stránky knihy rychle ubíhají a vše přečtete během večera až dvou ale opravdu to není moc příjemné a optimistické čtení. Vyprávění o tom, jak snadno jde postavit lidi, kteří žili v míru dlouho vedle sebe je dnes v době, kdy různí populisté, buď z ideologických důvodů nebo pro špinavý zisk štvou cíleně občany proti sobě, velmi znepokojující a mrazivě varující. Čtení knihy je velmi silný zážitek ale je zde nebezpečí, že vás uvede do deprese.