Se sepisováním mouder pana Vondrušky mám jeden takový menší problém: marně hledám, jak slušně označit tu jeho třeskutou snůšku banálních a falešných pseudohistorických analogií a floskulí jedním slovem, nejhorší jsou ovšem ty, které se týkají Římského impéria nebo otázek víry nebo vzdělávání, to jsou fakt kruťácké demagogie. A to vůbec nekompentuji články tohoto pána v MF Idnes apod., z nichž čiší starej "dobrej" duch české normalizace. Snad ty historické romány.....ovšem když čtu v jeho HISTORICKÉ knize wagnerovské bludy o Normanech s rohama na přilbách, kladu si otázku, kde a kdy vlastně tu historii studoval, a to je již jiný příběh.

V knize jsou zajímavé pasáže a dobré postřehy, ale jinak je to čtení, které nejvíc připomíná fejetony Václava Klause mladšího. Nejdřív se vytvoří slaměný panák a pak se do něj šije, až je úplně na cucky. Na fakta se v tom zápalu nehledí, a člověk by málem zapomněl, že i populárně zaměřených knížkách solidní spisovatelé, neřkuli lidé, kteří si říkají historici, to, co říkají, pečlivě dokládají a nesměšují fakta a spekulace. Jako lidový mudrc je Vondruška špička. Jako spisovatel a historik bohužel třetí jakost.

"Větší než malé množství zdravého selského rozumu"
........................
o knize "Breviář pozitivní anarchie" od Vlastimila Vondrušky
........................

Poprvé jsem tu knihu zahlédl někde v novinách, autor sedící na zábradlí u Máchova jezera a pak ten název, kdo by se dnes seriózně zabýval anarchií? Prý se ta kniha měla jmenovat "Ideologie v době uprchlické krize", ale kdo by si jí přečetl, až ta uprchlická krize přejde, že? Vzpomněl jsem si na význam názvu pro obsah knihy, když uvážíme, že důsledná etymologie Tao-Te-Ťing již v názvu obsahuje celou knihu, říkal jsem si, že do té páně Vondruškovy práce musím alespoň nahlédnout. Prvních pár stránek rychle uplynulo a já si uvědomil, že stojím před klasickým případem "knihy, která se přečte jedním dechem" a naivně jsem si usmyslel, že jí nabídnu k recenzi. Byl jsem odmítnut se slovy "Nezlob se, ale toho Vondrušku chtít nebudeme" a odkázán na jiný odsudek knihy, který jí přirovnává k bizarní směsici brilantní historie s hospodskými žvásty čtvrté cenové. Protože z prostředí hospod pochází můj milovaný Jaroslav Hašek, ale zejména proto, že s odmítáním recenzí mám své zkušenosti, o knihu jsem se začal o to víc a s větší vehemencí zajímat.

333 stran, veliké písmo, lesklá tvrdá obálka, kapitoly "Dějepis trochu jinak", "Dějiny versus ideologie", "Demokracie versus tyranie", "Pragmatismus versus naivita" a "Migrační krize". Celkem brzy mi došlo, proč mi byla recenze knihy odmítnuta jinde. Vůbec se totiž nehodí do souboru idejí dominantního diskurzu současné zpitomělé a zmatené doby. Václav Bělohradský tuto dobu a její společnost popisuje jako "společnost nevolnosti", kde člověk je v podstatě ztracen ve volbách a v (iracionalitě) motivací těchto voleb. A také jsem si uvědomil, proč o nějakých deset let dříve Jaroslav Erik Frič ve své básni "Ach lásko se zlomeným křídlem" autor popisuje "tak těžko zvládané nevolnosti". Zabývá se snad někdo dnes tím, proč tento klíčový autor současného undergroundu ukotvuje svou poetiku v Bibli?
A koho to dnes, prosím Vás, zajímá? Nějaký underground, ten přeci skončil se Sametovou revolucí, ne? A Bible? Pche!

O degeneraci lidstva v českém prostředí velmi přiléhavě a prozřetelně psal už ve 20. a 30. letech minulého století Josef Váchal, který bojoval proti přebujelému komfortu, proti myšlenkám falešně humanistickým, proti blábolům socialismu, komunismu a proti myšlenkám o konci válek. Rozum lidstvu zatemnil cit a také krásu. Nepřítelem mu byl měšťák, pohodlný turista, ale i vzdělaný čtenář preferující měšťáckou renesanci před obrazotvorným barokem. Co by dnes Josef Váchal napsal dnes? Možná asi něco, co napsal Vlastimil Vondruška ve své knize "Breviář pozitivní anarchie". Každá doba má své legalizované drogy, doba Aldouse L. Huxleyho a jeho "Konce civilizace" měla svou "somu", která podávaná v malých legálních dávkách, neškodí v jakémkoliv množství. I dnešní doba by měla mít nějakou skutečně účinnou drogu, která by člověku umožňovala slušné živobytí v současných podmínkách všeobecné stavby Babylónské věže. "Breviář pozitivní anarchie" naznačuje velmi jednoduše - sancta simpicitas! - že tímto všelékem na naše veškeré neduhy může být, zázračně, zdravý selský rozum, který se již několikátou generaci bohužel nedostává vládnoucím duchům Evropy. Některým lidem okolo mě by ani neškodilo se tímto zdravým rozumem i občas předávkovat.

Copak to tak zásadního objevil Vlastimil Vondruška, jeden z nejprodávanějších českých spisovatelů současnosti, autor cca 62 děl s celkovým prodaným nákladem přes milión výtisků? Proč obrátil svou pozornost od historických románů a začal rýpat do současnosti? Co ho k tomu vedlo? V jednoduchosti je obrovská síla, představte si, že Vlastimil Vondruška na základě své precizní a rozsáhlé historické zkušenosti a odbornosti začal oprašovat zdravý selský rozum! Nevídáno, neslýcháno! Pokud Vám někdy gymnazijní profesor dějepisu do hlavy vtloukal "Historia Magistra Vitae" tak vehementně jako mně, aniž by kdy došlo skutečně na tu "Magistru Vitae", vězte, že "Breviář pozitivní anarchie" o historii bohapustě neplácá jako většina středoškolských dějepisářů. Dějiny, tak jak je zná snad jenom on, jsou pro Vlastimila Vondrušku nedocenitelným a ohromně bohatým zdrojem inspirace a poučení pro současnost. Ano, toto je také otřepaná fráze, zejména u těch lidí, kteří neví, o čem je skutečně řeč. Zdá se to skutečně jako trivium, ale zkuste toto trivium uvést do praxe, ty nejpůvabnější a nejpůsobivější věci bývají ty zdánlivě nejjednodušší. Evropská historie, evropská integrace, multikulturalismus, migrační krize, současná vládnoucí ideologie. Toto vše z pohledu velmi fundovaného a moudrého historika.........

"Kdo máš uši k slyšení, tak slyš!" I když pravda většinou docela dost bolí. Kdo by se mohl zlobit, že autor této čtivé a inspirativní knihy k poznání všeobecného ztracení lidstva v nepřehledné polévce demagogie, ideologie a vědomé manipulace dochází poněkud lidovým způsobem argumentace a dokazování? Proč by nás to mělo urážet, že k jádru pudla dospívá zespodu na rozdíl od všech tzv. "velkých duchů" současnosti, kteří ke stejným závěrům dospívají zezhora a to pouze v případě, že se jim zachce vyjít ze slonovinové věže jejich vlastního lexikálního, myšlenkového a gramatického světa, kterému málokdo ostatní vlastně rozumí? Dokud bude lidstvo historicky nepoučitelné, do té doby budeme potřebovat takové autory, jako je Vlastimil Vondruška. Říká něco radikálně nového? Ne, to už říkal Charles Morice ve své knize "O moderních podmínkách krásy", které v roce 1909 z rukopisu přeložili Marie Majerová a F. X. Šalda..........(jako bychom též slyšeli Josefa Váchala):

„Přerušení tradic, které jsem označil za základní příčinu
dnešního zla, stalo by se hotovým, neodvolatelným faktem, východiskem nového
dětství lidstva hledajícího svůj ideál a slávu své zralosti v dýmných
temnotách strašného průmyslového města, jež brzy pokryje celou zemi, jestliže
básník a umělec, neodčinitelně zasažení úpadkem idealistní nauky i prakse,
svolí, aby jediným předmětem veškeré naší činnosti bylo dobývání a
vykořisťování hmoty.“ (str. 82)

Čím je tedy "Breviář pozitivní anarchie" fascinující, aniž bychom chtěli nějak prozrazovat laskavému čtenáři, co ho v knize čeká? Je to taková Majakovského "facka veřejnému vkusu" v době, kdy se zcela realisticky zjistí, že tento "veřejný vkus" nestojí jak se říká lidově, "za starou bačkoru". Evropská civilizace v současnosti je hodně ztracená, ne ale pouze svým přičiněním, ale zejména manipulací, demagogickými a ideologickými tlaky, které propagují nekritické myšlenky vzájemnosti a nekritické myšlenky o snadnosti překonávání kulturních, civilizačních a konfesijních či věroučných rozdílů. Současná doba, která si libuje v relativizaci a pochybách všech o všem, by si měla uvědomit, že přes všechny (multi)mediální, síťové, sdělovací a tzv. "veřejně prospěšné" a tzv. "objektivní" vlivy informační přehlcenosti, existují zcela jasně určité kořeny, historické, filosofické, kulturní, sociální, a též poučení z tohoto všeho. Že existoval středověk, renesance, reformace, protireformace, osvícenství, věk industrializace a první fáze buržoazní revoluce, jehož druhou zdánlivě konečnou fázi prožíváme dnes. Že vším tímto nám bylo projíti, a že vše toto se stalo naší společnou zkušeností, historií, je to vepsáno do našich těl a našich myslí, a že, aniž bychom to nějak očekávali, z této společné zkušenosti evropské všichni čerpáme, ať chceme či nechceme. Všeobecné a zatím velmi úspěšné vymývání mozků evropské civilizace končí určitým mlhavým přesvědčením, že žijeme v době, kdy nám je nastolena nová "tabula rasa", že jsme se ocitli na "konci dějin" řečeno s Francisem Fukuyamou, že nám Osud dává možnost rozdat "zcela nové karty" podle jakéhosi spravedlivějšího klíče, bez ohledu na naší vlastní bohatou tradici, a o které jsme se nota bene nijak nezasloužili. Nic není vzdálenější pravdě než tato předposlední věta.

A, mimochodem, tu knihu skutečně přečtete jedním dechem...........

Kniha mající koule. Lépe to snad napsat nešlo.

Namísto úvodu, s dovolením, rovnou zde můj objev. Tuhle knihu psali dva lidé. A říkám to s plnou vážností.
Původní text napsal skvělý spisovatel a historik. Výsledkem bylo dílo velice poutavé, poučné a vůbec hodnotné. Krasný průřez dějinami Evropy a hlavně Českých zemí. Kapitoly jsou psány nejen chronologicky, ale i tematicky. Například historie migrace, případně vývoje populace a podobně. Kapitoly o štěstí a hlavně poslední, která přirovnává dnešní dobu k době pádu římské říše mi utkvěli v hlavě. Ani ne tak pro svoji originalitu, komu by migrační krize nepřipomínala vpád barbarů do Evropy, že ano, ale spíš elegancí s jakou jsou napsány. Pár výroků z nich rozhodně stojí za zapamatování.
Co se ale stalo poté, bylo pro tuhle knihu zdrcující. Dílo pana historika si vzal do rukou neznámý hospodský myslitel. A tvořil. Opravdu nejde věřit tomu, že člověk takhle znalý historie a schopný napsat takhle poutavý text je ten samý co je schopný z těchhle faktů vyvodit takhle do nebe volající nesmyly s takovou hospodskou rétoriku. Dobrých dvacet procent knihy dotvořeno panem myslitelem je často nejen v rozporu s tím co napsal pan historik, ale ještě častěji v rozporu samo se sebou. Původně jsem si chtěl podtrhnout výroky s kterýma nesouhlasím, případně výroky, které z uváděné skutečnosti nevyplývají, ale mi bylo jasné, že tudy cesta nevede. Je jich totiž příliš na to, aby šli rozebírat samostatně. Bohužel takovýma hle vsuvkami je protkána celá kniha. Občas jenom text v závorce, občas odstavec, někdy kapitolka. Ze začátku málo, později se pan myslitel rozepsal víc. Používá přitom stejný vzorec. Vymyslí si nějakého imaginárního nepřítele. Třeba Evropskou unii, Brusel, feministky, ekology, aktivisty, nebo jeho oblíbený výraz ideologové. A samozřejmě politiky. Ti pochopitelně za všechno můžou. Následně jim vloží do úst myšlenku, nebo činy. Třeba Brusel dělá to a to, ideologové říkají, aktivisté prosazují a podobně. Podotýkám, že v knize není jediný odkaz na zdroj, ze kterého pan myslitel čerpal, pominu-li zmínku o wikipedii. Nakonec famózně tahle tvrzení vyvrací. A nechápe jak můžou být takhle hloupí. Přitom rád použije věty jako například renomované studie potvrdili, průzkumy prokázali a podobně. Také bez uvedení zdrojů. Ne, že by občas s něčím nešlo souhlasit. Ale forma jakou pan myslitel používá je prostě nestravitelná. Celé tyhle myšlenky jsou vedeny hlavním motivem, a tím je migrační krize. Pan myslitel nám občas skrytě, občas na rovinu odhaluje svůj rasizmus. Opravdu nepřeháním. A nemám problém tyhle řádky v knize najít. S chabou argumentační základnou shazuje islám vůči křesťanství, ty, co nepracují bychom samozřejmě neměli živit a tak dále. Ale to už k hospodským myslitelům tak nějak patří.
Před závěrem ještě jedno malé pro a jedno proti. Příjemné osvěžení jsou citáty v šedých rámečcích vsunuté do textu k danému tématu. Na druhé straně názvu knihy jsem opravdu nepochopil.
Závěrem znovu připomínám, že nehodlám vyvracet jednotlivá tvrzení pana hospodského myslitele. Rozhodně by ale stálo za to vyškrtat z knihy všechny tyhle tyhle skvosty. Nebylo by to těžké, tyhle dva rukopisy jde snadno oddělit. Knížka by byla tenči o nějakých dvacet procent možná i víc ale hlavně o tisíc procent hodnotnější. Velká škoda, že si pan Vondruška, historik a skvělý vypravěč, svou krásnou knížku nechal takhle znetvořit.

Kniha popisuje na základě historických faktů a na mnoha příkladech současnou krizi společnosti a připodobňuje ji k pádu Římské říše. Autor je historik a proto se podrobně věnuje vývojem demokratické společnosti v Evropě a prokládá to svými komentáři k aktuálním událostem, zejména k migrační krizi. Z knihy vyplývá, že to, co se právě děje, se v minulosti stalo již několikrát a můžeme si z toho tedy vzít ponaučení.

Naprosto famózní text z pera Vlastimila Vondrušky. Velmi jasně a srozumitelně v něm vykresluje dnešní situaci v Evropě z pohledu historie. Rozhodně ji doporučuji těm, kteří tápou a nevědí co si o tom všem, co se teď v Evropě děje, myslet. Ale určitě by si ji měli přečíst ti, jenž si myslí, že vědí, co se zde odehrává! Ta kniha je zároveň čtenářova zkouška tolerance a velikosti vnitřní svobody. Tolerance k odlišným názorům a svobodě vzepřít se nesmyslům a lžím. Děkuji panu Vondruškovi!