Podle mě zatím nejslabší z jeho knih, místy jsem se i nudila a přeskakovala v odstavcích, což se mi často nestává. Jde vidět, že autor začíná vykrádat sám sebe, opakuje některé stereotypy z Oveho a Babičky. Tam to fungovalo, bylo to vtipné, smutné, prostě emoční, ale potřetí už to jaksi nejde, už víte, co bude, víte, kam autor směřuje, není to ono.

Pěkná kniha, z počátku jsem se nemohla začíst, zdála se mi nezáživná, ale nakonec jsem ji četla jedním dechem. Doporučuji všem, dávám hvězdičky.

Neurotická babička a vesnice v prdeli světa. Typický Backmanův humor a očekávaný dojemný závěr. A jako obvykle, naprosto přesně mám před očima, jaký to bude bezvadný rodinný film. Překvapení tu člověk ale čekat nemůže.
Nemůžu říct, že bych se celou dobu královsky bavila, ale myslím že to je tím, že Backmanovy knihy jsou si prostě hodně podobné, a už jsem přesně věděla, jaké to bude. Na konci tradiční doják, i když ne nějak obří, a můj závěr, že kdyby to byla první moje jeho kniha, tak bych ji ohodnotila výš než průměrem, a tak nakonec dávám 4 hvězdy. Prostě humorně dojemných knih je vždycky málo :-) každopádně bych asi doporučila při čtení tohoto autora zachovat pořadí knih pro čtení tak, jak postupně vycházely.

Tato kniha mne zklamala stejně jako její autor svými dílem. Rozhodně je hodně pod úrovní Jonas Jonassona, se kterým bývý srovnáván. Hlas Zawadské mi už byl v závěru knihy protivný.

Backman má tu moc, že dokáže velice lidsky vykreslit jednotlivé postavy, které by člověk v normálním životě nakopal do zadku. Po Ovem další výborná kniha.

Zase krásná kniha, když to skončilo, byla jsem naštvaná... protože už to skončilo. Pozor, nejdříve je třeba přečíst Babičku, už tam se s Brit-Marií potkáme. Určitě si přečtěte.

Neurotická babička a vesnice v prdeli světa. Typický Backmanův humor a očekávaný dojemný závěr. A jako obvykle, naprosto přesně mám před očima, jaký to bude bezvadný rodinný film. Překvapení tu člověk ale čekat nemůže.
Nemůžu říct, že bych se celou dobu královsky bavila, ale myslím že to je tím, že Backmanovy knihy jsou si prostě hodně podobné, a už jsem přesně věděla, jaké to bude. Na konci tradiční doják, i když ne nějak obří, a můj závěr, že kdyby to byla první moje jeho kniha, tak bych ji ohodnotila výš než průměrem, a tak nakonec dávám 4 hvězdy. Prostě humorně dojemných knih je vždycky málo :-) každopádně bych asi doporučila při čtení tohoto autora zachovat pořadí knih pro čtení tak, jak postupně vycházely.

Začnu zeširoka:
Fredrik Backman se u nás poprvé představil románem Muž jménem Ove. To byla kniha, u které člověk nevěděl, jestli ji může číst na veřejnosti, protože dojetí bylo značně silné. Byla to kniha, u které vám bylo tak nějak pěkně. Z hezkého příběhu, z postav... Potom v češtině vyšla jeho druhá kniha - Babička se omlouvá a pozdravuje. No a teď vyšla třetí (a já doufám, že ne poslední) Tady byla Britt-Marie.
A kouzlo "Oveho" je zpátky. Britt-Marie je prostě kniha, ze které vám bude hrozně hezky. Příběh o starší paní, která opustí svého muže a shodou náhod zakotví ve vesnici Borg, kde zdánlivě chcíp pes (a kde dávaj lišky dobrou noc!). Protivná bába, jak Britt-Marii čas od času někdo řekne se však stane součástí zdejší nepočetné komunity. A začne místní děcka trénovat ve fotbale. Víc o ději vám nepovím, zkazil bych vám zážitek.
Povím vám ale, že čím se blížil konec knihy, tím víc mi bylo úzko. Ta kniha vlastně není o stáří, přestože starých lidí je v ní dost. Ta kniha není ani o fotbalu, přestože to je patrně nejfotbalovější kniha, kterou jsem četl. Tak o čem vlastně je? O tom, že člověk má žít především svůj život, ne život druhých. O tom, že nikdy není pozdě na to, abyste takový život začali žít.
Ten příběh je hodně silný. Backman velmi pečlivě dávkuje prvky příběhu, čas od času přijde nějaký obrat a rozměr, který jste nečekali. Možná se mi Muž jménem Ove zdál o něco víc emotivnější, citlivější, ale Britt-Marie má zase víc postav, kterým můžete fandit a jejichž příběh můžete objevovat.
Psal jsem o tom, že jsem pociťoval úzkosti s tím, jak se blížil konec knihy. Ty úzkosti pramenily také z toho, že jsem nechtěl postavy a příběh opustit. Myslím, že tak se pozná dobrá kniha. Že prostě nechcete, aby skončila. A když skončí, tak vám nezbyde nic jiného, než okamžitě sednout ke stolu a napsat o té knize na internet. Abyste ještě, na malou chvilku, mohli s těmi postavami být.
Pevně doufám, že Tady byla Britt-Marie bude mít stejný ohlas, jako Muž jménem Ove. Zaslouží si to. Málokterá kniha mnou tak zachvěla, jako tato. Vlastně, když si to tak uvědomuji, tak naposledy právě Muž jménem Ove.

Hodnocení: 100%