(...) Podstatnejšie je iné - Jirousova poézia, ktorá je už dávno pevnou súčasťou českej literatúry, nepotrebuje obhajobu, a nielen preto, že autor je aj laureátom Ceny Jaroslava Seiferta za celoživotné básnické dielo.

Zbierka Rok krysy bola posledným dielom, ktoré vyšlo počas Jirousovho života. Jej reflexívny charakter navodzuje už úvodná báseň („To jsou krásný vzpomínky / já si je chci zachovat“).

(...) Mám Magorovy básně rád. Co dalšího o nich znovu napsat, když básník vydá novou knížku, jako je loňský Rok krysy? Že Ivan Jirous (nar. 1944) pokračuje v tom, co dávno začal, píše dál svou jedinečnou sumu, drží svůj styl? Psát o tom, jak je jeho poezie opět vnitřním dialogem s blízkými lidmi, milenkami, přáteli, druhy z undergroundu, dávno mrtvým hospodským, se sebou samým? Dialogem tklivým, úpěnlivým, jindy naoko vyčítavým, furiantsky nazlobeným? (...) Rok krysy nedští, nelamentuje, netesá do kamene, ale hovoří lidsky vyrovnaným tónem. Magor i ke Kazatelovu " marnost nad marnost" (snad právě k němu) přimísí nostalgickou ironii, něžně furiantský vzkaz světu a jeho mlčenlivé kráse, jakož i sobě samému co spřízněnci s tím nejkřehčím.