Nevím, asi jsem náročný čtenář... nebo jsem se už nabažila hájíčkovského stylu? Zápletka dobrá, není nad to, když se poukáže na nekalé čachry s pozemky, kterých je dnes nejspíš všude plno a na to, jak jsme zapomněli na důležitost půdy pro naše životy. Půda jako zdroj obživy a vazba na domov. Ale to zpracování? Hm, něčeho je tam možná málo, jiného až dost. Číst opakovaně o Tereze a jejím diáři mě docela "zdržovalo" a unavovalo, naopak téma pozemku, který Zbyněk koupil, mohlo být hlouběji rozpracováno, též jsem moc nepochopila ty indiány. Myslím, že příběh mohl mít ucelenější koncept. Hlavním postavám též schází trochu hlubší psychologická rovina, tak nějak kloužou po povrchu. Jo, a kavárnu Chat Noir v ČB znám, taky tam chodíváme :-)

Na tuto četbu jsem se (potěšen zejména Rybí krví) dost těšil. Hájíček je stále věrný svým tématům - jihočeský venkov a proměňující se život v něm, věrné reálie z každodennosti ČB, kriminální zápletka, milostné problémy hrdiny ve středním věku atd. Čtenář se může s lecčíms z toho ztotožnit nebo symaptizovat.
Přesto jako by příběh samotný byl v pomalejšímu tempu a točil se v kruhu (některé retro motivy jsme už někde četli - setkání s lékařem, vesnická tancovačka atd.). Naopak náměty muže z 18. století /blázna s křídly a spisovatele, který o tom píše dílo by se možná daly více rozvinout. Nicméně za přečtení kniha stojí a uvidíme, kam se autor obrátí příště.

Tato kniha mě okamžitě vtáhla. Autora potkávám v Českých Budějovicích a reálie knihy jsou mi moc blízké. Vesnice a město. Všude život, který chce být pochopen. Morální dilema tak reálné, že až bodne u srdce. Slova knihy zpomalují tok myšlenek, hlavní hrdina je čtenáři sympatický a tím si uvědomí svoje vlastní svědomí. Hledá svůj postoj. Hájíček opět ukázal, že patří ke špičce české současné literatury. Nechce být falešným prorokem, ale je možné, že Magnezii Literu dostane někdo jiný, než toto dílo? Nelze nedoporučit všem čtenářům. SP

Dokonale se to čte. Hlavní hrdina vás tak pohltí, že to chcete prostě s ním všechno dotáhnout do konce.

Skvělá kniha, Hájíček svým lyrizujícím a přesto nenudným, neupovídaným, trefným a naprosto věrohodným stylem vtahuje do silných životních linií obyčejných lidí. Kniha a její obrazy ve mně pořád doznívají.