Ruské překvapení
Jana Martiníková, Ostrava, 13.12.2005
Sergej Lukjaněnko: Noční hlídka - Denní hlídka - Šerá hlídka
Že může v Rusku (ke kterému, i když doba pokročila, máme mnozí ještě někde v podvědomí jistou dobře zakonzervovanou nechuť) vzniknout dobrá sci-fi, o tom jsem nikdy nepochybovala. Vděčně vzpomínám na romány bratrů Arkadije a Borise Strugackých (kdo nečetl, možná zná alespoň film Stalker), které ve své době patřily k tomu lepšímu, co se u nás dalo ze sci-fi sehnat. Ovšem trilogie Sergeje Lukjaněnka, o které se chci zmínit, moje kladná očekávání daleko překonala.
Tak především nám, fanouškům sci-fi, Lukjaněnko vytvořil zase jeden fantastický svět, do kterého se rádi necháme vtáhnout, kam se strašně rádi budeme vracet a dokonce o něm přemýšlet... no zkrátka nás dostane, Pan Vypravěč! Děj úvodního dílu trilogie, který má název 'Noční hlídka', začíná v Moskvě, obrovském městě plném protikladů (jejich popis by vydal na další recenzi, takže brzdím), v jehož ulicích se odehrávají skrytá dramata. Kromě lidí se zde pohybují Jiní, kteří mají zvláštní schopnosti. Ty se v našem lidském světě projevují jako působení magie - a to jak té 'dobré', tak i 'zlé', protože i Jiní se rozdělují na dva nesmiřitelné tábory, na Světlé a Temné. Mezi oběma stranami vládne odedávna tvrdý boj, ale protože síly, kterými Jiní disponují, by mohly snadno zničit celé lidstvo (a lidstvo představuje pro Jiné velmi cenný 'materiál'), uzavřeli už kdysi v minulosti Dohodu, závaznou pro obě strany. Ale dohody, jak známo, jsou od toho, aby se porušovaly... a proto musí existovat i Hlídky. Noční hlídku tvoří Světlí, Denní hlídku tvoří Temní. A navzájem si pěkně znepříjemňují život. Aby to nebylo tak jednoduché, mimo ně a jaksi nad nimi pak stojí ještě mnoha tajemstvími opředená Inkvizice, která má být nestranným soudcem, ale to není vždycky tak docela pravda...
Každou knihu tvoří tři příběhy, které jsou dějově uzavřené, ale mezi nimiž postupně odhalíme hlubší souvislosti, a v závěru trilogie pak všechny dílky zapadnou na své místo ve skládance. Děj 'Noční hlídky' vidíme očima hlavního 'světlého' hrdiny, sympatického hlídkaře Antona Goroděckého, který je něco mezi detektivem, policajtem a vojákem ve věčné bitvě dobra a zla. Brzy ovšem zjišťuje, a my čtenáři s ním, že svět Jiných není zdaleka tak jednoduše černobílý. Hranice mezi Světlem a Tmou je velmi tenká, a člověk - nebo Jiný - má často na vybranou spíš jen mezi menším a větším zlem. Navíc za střety obou Hlídek –
počínaje drobnými šarvátkami a skutečným bojem na život a na smrt konče - stojí jejich (skvěle napsaní!) šéfové, velcí mágové Geser a Zavulon, kteří jako šachoví velmistři promýšlejí své partie, splétají složité sítě intrik a je-li třeba, sem tam obětují nějakou tu figuru. Anton je ovšem figurka značně svéhlavá a s postupně nabývanými zkušenostmi stále silnější. Jeho řešení jsou originální, překvapující nejen pro temné soupeře, ale i pro světlé kolegy včetně vlastního šéfa.
Ve druhé části trilogie, 'Denní hlídce', dostanou více prostoru Antonovi temní protihráči. Touto odlišnou perspektivou pohledu (například první příběh vypráví Alice, temná vědma, která tedy na to, že je vlastně zápornou postavou, působí velice sympaticky!) dostává kniha zase nový impuls. Děj už se neodehrává pouze v Moskvě, a dokonce se podíváme i do Prahy - velmi zajímavé je zjišťovat, co si o nás dnešní Rusi myslí...Třetí díl, 'Šerá hlídka', je prostě dějovým vrcholem trilogie, kdy se Temní i Světlí nakonec ocitnou ve společném 'průšvihu' a dokonce jsou nuceni jistým způsobem spolupracovat. Nechci ale prozrazovat detaily, protože bych Vám kazila překvapení z četby. A čte se to opravdu dobře, o tom nepochybujte. Máte co dělat, abyste stačili sledovat množství dějových i myšlenkových zvratů, a když už máte dojem, že je vám jasné, k jakému rozuzlení příběh směřuje, ještě vás obvykle čeká překvapení. Ostatně schopnost napínavě vyprávět je jen jednou z mnoha kladných stránek spisovatele Lukjaněnka. Skvěle napsané postavy, se kterými se - řečeno starou frází - na konci neradi loučíme, psychologická propracovanost, odvážné filozofické úvahy, které nenudí, svérázný humor, plný narážek na ruskou minulost i současnost, a samozřejmě láska, která je, jak říkají Jiní, taky velkou silou... a jako taková může povznést, zachránit, nebo také zničit. Mimochodem, co se týká lásky, jsou Jiní úplně Stejní, jako my lidé.
