Fantasy zasazené do bájného světa, který obývají stvoření s ocasem, všude je prostoupena Síla a lid se modlí k Vidoucímu jsem si hned zamilovala.
Jako ve většině knih tohoto žánru je tu hlavní hrdinka postižena těžkým životem, ale zato s jasným příslibem zajímavého osudu.
Mytologie, podobná té severské všude, kam se podíváš. Pověry, božstva a z toho vyplývající spousta názvosloví a neznámých pojmů.
Informace jsou kusé a nikdo tě nevodí za ručičku.
Pokud má člověk trochu z fantasy načteno a zapojí selský rozum, tak se rychle zorientuje a dovtípí se za pochodu.
To mě právě neskutečně hnalo dopředu. Ty drobečky informací a touha konečně vidět celek.
Dokáže trefně pojmenovat myšlenky a dojít k jádru pudla. Nicméně po čase mě začaly štvát opakující se formulace a informace a tím se to ke konci kapku táhlo.
Nebylo to tak epické jako Hra o trůny ani propracované jako Naslouchač. Ale vidím tady potenciál a minimálně pokračování v nastavené laťce a proto se na další díly této ságy moc těším.

Ódinovo dítě je první knihou ze série havraní kruhy. Tato fantasy kniha by mohla oslovit čtenáře s oblibou zaměřené na severskou mytologii, do které je příběh zasazen. Přestože je kniha z větší části řazena do žánru fantasy / sci-fi, rozhodně bych se ji nebála zahrnout i do kategorie young adult, neboť příběh pojednává o mladé dospívající dívce, která se od narození odlišuje od ostatních, a to především jedním fyzickým nedostatkem... ocasem, což ji působí nemalé komplikace. Celý příběh se točí kolem hlavní hrdinky Hirky, jejího původu a o tři roky staršího přítele z dětství, Rimeho. Kniha by mohla nadchnout zejména dívky, jelikož děj, převážně z poloviny, pojednává právě o vyvíjejícím se romantickém vztahu mezi zavrhovanou Hirkou a jejím protikladem... společensky uznávaným a mocným Rimem.

Začátek knihy mne pohltil jako rozbouřená voda. Minimálně do první poloviny jsem ji musela číst jedním dechem. Pak hlavní hrdinka udělala něco, co pro někoho může být sice velmi zajímavé, leč pro mne osobně velmi nezáživné, a tak se mi druhá polovina knihy četla už ne s takovým zápalem, jako ze začátku. Nicméně konec opět nabral na obrátkách, tudíž bylo opět těžké se od knihy, byť jen na malý okamžik, odtrhnout.

Příběh je zasazen do fiktivního světa, takže je, především ze začátku, celkem obtížné se v něm zorientovat. Nakonec malá rada na závěr: nesnažte se všechno pochopit hned na začátku, vše se vám postupně v příběhu poodhalí. Podle mého mínění tak autorka učinila úmyslně a neodhalila tak veškeré pojmy hned na první stránce, neboť postupným odkrýváním cizích a těžko vyslovitelných slov se nám zároveň odkrývají i pikantní tajemství příběhu, která dělají knihu ještě zajímavější a napínavější.

Odinovo dítě je jednou z nejlepších fantasy knížek, kterou jsem kdy četl. Někteří tuto knihu řadí i do YA, a já jim to neberu, jen já osobně si to nemyslím. Knihu jsem přelouskal během pár dní a musím říct, že příběh je úžasný. Zasazení do severských oblastí je naprosto úžasně zpracované a emoce jednotlivých postav nejsou servírovány na podnose, ale musíte se k nim dopracovat.

Za mě je tato kniha špička ve fantasy a nemohu se dočkat až dočtu druhý a třetí díl.