Životní příběh Arnoštky, hrdinky románu Cesta za dalekým snem, je zajímavý hned z několika důvodů. Je to velice povedené spojení životního příběhu 60tileté ženy s poutavým cestopisem. Česká dívka z malého města odcestovala na konci 60. let stopem do Indie, jako mladá manželka žila několik let v Angole, s dětmi na Kubě a nakonec ji osud zavál jako zralou ženu znovu do Indie. Kromě delších pobytů v cizině navštívila, ať již soukromě nebo pracovně, více než 70 zemí světa. Vykreslení situace v různých zemích světa dříve a nyní je čtivé, zajímavé a tvoří rámec příběhům a životním situacím, které Arnoštka prožívá a se kterými se musela mnohdy poprat. Její odvaha, schopnosti, vůle jít za svým cílem, velkorysost i lidskost ji provedly mnoha životními situacemi a určitě jsou zajímavé a inspirující i pro ty, kteří nejsou rozenými cestovateli.

Velice čtivý román vypráví subjektivně o dívce od jejího dětství až do důchodového věku. Arnoštka, velice chytrá a cílovědomá dívka přesně ví co od života chce a jde krok po kroku plnit svůj sen, tj. poznávat nové země a život lidí v nich. A to román beze zbytku plní.
Na mne nejvíce zapůsobil její roční výlet stopem až do Indie, kdy téměř bez prostředků poznávala mnoho obyčejných lidí, jejich zvyky a styl života. Román četla i moje téměř 88-tiletá maminka a byla románem nadšená stejně jako já.

V románu Putování za dalekým snem je hlavní hrdinkou Arnoštka, která popisuje bez přikrašlování šedesát let své komplikované životní cesty. V mnohém očividně založena na autorce samé, Arnoštka vyjadřuje své názory, stanoviska a postoje, nebojí se ani otevřených vyznání o citových záležitostech, i když tápá a hledá cestu. Nejedná unáhleně, vzájemné citové vztahy musí na základě oboustranné zkušenosti uzrát, vše má svůj čas, neboť rozhodnutí pro společný život nebo proti němu znamená velkou odpovědnost jak vůči sobě, tak vůči partnerovi a vůči dětem. Právě tato skutečnost je velkým kladem románu a může být příkladem cesty, jak dospět k pevnému a trvalému svazku dvou jedinců. Jde bezesporu taktéž o velmi dobrý cestopisný román, zaměřený nejen na faktografický popis a na etnika, mezi nimiž autorka pobývala, ale i na otázky historické, sociologické a ekonomické. Román je doplněn osmdesáti výbornými fotografiemi právě těchto nejrůznějších etnik, Evropany a Američany počínaje a Japonci, Číňany, Nepálci, Angolany, Indy a dalšími konče. Zkušenosti autorky získané ze zastávaných zodpovědných řídících postů, zejména z Indie, by měly být povinnou četbou pro všechny, kteří chtějí v Indii podnikat. Na základě získaných poznatků autorka dochází k závěru, že není vhodné automaticky aplikovat zkušenosti z Evropy na cizí země, které mají tradičně jiný společenský a politický vývoj. Putování za dalekým snem spisovatelky Ivany Dirk Lukačovičové lze zařadit jak mezi knihy životopisné, tak cestopisné i sociologické, vše citlivě vyváženo v souvislý a navazující celek. Autorka se tak zařadila v literatuře uváděné jako cestopisný román bezesporu mezi výrazné spisovatelské osobnosti a knihu vřele všem čtenářům a zájemcům doporučuji.
Otto Horský

Kniha zaujme především cestovatele - ať už ty, kteří se rádi toulají s batohem na zádech neznámými kraji, nebo ty, kteří mají při cestování přece jen rádi trochu toho pohodlí. Zároveň jsou zážitky zasazeny do kontextu dění v té době; jen málokdo by asi v současnosti cestoval do Indie stopem přes Irák, Írán, Sýrii, Afghanistán apod. Dlužno dodat, že i před několika desetiletími to bylo zjevně dobrodružné až dost. Množství zajímavých osudů, zvraty, které může způsobit jenom sám život - obsahově je kniha velmi pestrá. Jen jedno upozornění: dílo nemá ustálenou formu. Přelévá se z deníku do dialogů, cestopisu, románu... Je třeba se tím nenechat zaskočit.

Jedná se o zajímavé spojení životopisných vzpomínek s nevšedními cestopisnými zážitky z exotických i jiných zemí doplněnými pěknými fotografiemi. Kniha je velmi čtivá, pamětníci si mohou osvěžit vzpomínky na své mládí. Vřele doporučuji si knihu přečíst.

Tahle kniha je zvláštní tím, že je směsí životopisu, cestopisu, sbírky úvah a ledasčeho dalšího. Pro mě jako městského člověka bylo zarážející si uvědomit, jak nedávno vlastně byly ještě vesnice v Čechách bez elektřiny, a jak se na venkově žilo. Byl to (pro mě) dost cizí svět. Ale osobně mě stejně nejvíc bavily části o cizích zemích - protože nejsou podávané z pohledu líbivého turistického průvodce, ale bez pozlátka, popisují mnohdy docela drastické situace. Jenom od textu nečekejte žánrovou čistotu, plyne a přelévá se dost po svém. Chvilku mě to mátlo, ale pak jsem našla ten správný "rytmus" pro četbu. Kdybych měla knihu nějak shrnout, je o putování z malé české vesničky až na kraj světa a ještě dál, navzdory všem překážkám, navzdory nepřejícím i skeptickým lidem, navzdory režimu, okolnostem, nedostatku peněz nebo čemukoli dalšímu.